Popis projektu
Povídka
Napsáno 1880. Vydáno poprvé ve Velkém slovanském kalendáři na rok 1880, poté ve sv. 49 Sebraných spisů III
Otec Domáň vyžene mladou pašeračku Voršilu, která čeká dítě. Teprve po porodu ji zase přijme domů. V osmačtyřicátém roce jej zlynčuje lid jako domnělého zloděje. Milenec Voršily Domáňové, který je otcem její dcery, těžce nemocný, se přizná svým rodičům a před smrtí se s Voršilou ožení, aby dostál své povinnosti. Jeho dcera Verunka je pyšné děvče a rázné, říkají jí proto “Hošice”. Konečně se přece zamiluje. Do Jarolíma, který nechal jiné děvče, Aničku Dokoupilovou. Verunka jde na pouť do Vambeřic a obětuje tam srdce. Na zpáteční cestě onemocní služka Kateřina. Verunka doběhne pro sedláka, aby je svezl. Je to Jarolím. Mezi jízdou se spolu sblíží a nakonec se vezmou. A lidé doma si povídají: “Sama si ženicha namluvila, sama si ženicha přivedla, je to přece jen hošice!”
V povídce jsou rozsáhlá líčení krásy okolní krajiny, ale hlavně je tu tematizován fenomén slavného poutního místa Vambeřic. V textu se de facto stáváme účastníky jedné z mnoha výprav na tamější pouť, přičemž průběh cesty sledujeme od začátku až do konce, i s některými tradičními zastaveními. Ústrojně se tu mihnou i historické události z doby kolem roku 1848, konkrétně řádění lupičské bandy bratří Špetlů v sousedním Poúpí, a je tu též připomínka jiného sousedství, německého Broumovska, kam odejde Verunčin odmítnutý milý.
(Eva Koudelková)