Popis projektu

Nedokončená románová bilogie

Napsáno 1915-1920

Ohodnoťte

Zatím bez hlasování.

První vydání: 1916, 1919, 1920

Věnováno: 1.díl “Augustovi Sedláčkovi z upřímné úcty”, 2.díl bez věnování

Motto: 1.dílu “Nictě orel, nic Řím hrozivý, nic zbraň nedovedla Uhrova. I všemu já vzdor světu žezlo nosil. (Jan Jakub Manlius)” “A mnoho dobrého učinil jest zemi České. (ze starých letopisů)”; 2.díl bez motta

Průměrně stran: 1.díl 450, 2.díl cca 340

Kapitol: 1.díl 47, 2.díl 38

Charakteristika: Historický román

Doba: 15. století

Hlavní témata: Politika, intriky, zrada, vášeň, láska, nenávist, boj, statečnost, víra, svoboda

Zfilmováno: Ne

Zajímavost: Husitský král je románové torzo. Přestože chtěl Jirásek podrobně popsat Jiřího z Poděbrad a jeho vládu, vzhledem ke svému vysokému věku a nemoci mu práce nešla tak, jak by si představoval, a nakonec definitivně dílo opustil a již nedokončil. V románu Jirásek bez příkras vylíčil pronásledování a mučení kazatelů nové víry založené na názorech Petra Chelčického, pozdější Jednoty bratrské, husitskou vládou v čele s husitským králem Jiříkem z Poděbrad. Jako opravdovému demokratovi mu vadila – tak jako v předchozích románech na katolické církvi – snaha husitské vlády potlačovat jiné než pravověrné husitské vyznání, tehdy v zemi spolu s katolickou vírou jediné povolené. Podobně jako v dramatu Jan Hus vylíčil Jirásek tlak katolické církve na Husa, aby odvolal, v Husitském králi syrově popsal husity vynucené odvolání zastánců názorů Petra Chelčického.

1.díl

Král Jiří chce upevnit mír smlouvami a sňatky se sousedními vládci: tak provdává dceru Kunhutu za uherského krále Matyáše Korvína. Aby ještě více zabezpečil český stát, uchází se na sněmu v Chebu roku 1461 o německou císařskou korunu. Ale když německá knížata kladla za podmínku zříct se kalicha, Jiří odmítne. Trvá na basilejských kompaktátech a s žádostí o jejich potvrzení vyšle roku 1462 poselstvo do Říma k novému papeži Piu II. (Eneáši Sylviovi).

Papež ale odepře potvrzení kompaktát a jako legáta posílá do Čech zrádného králova prokurátora Fantina del Valle. Legát urazí krále nestoudným nařčením z křivopřísežnictví (že prý neplní slib daný při korunovaci) a je za to vsazen do žaláře. Jiří prohlašuje, že od kalicha neodstoupí.

Právě z přílišného lpění na své korunovační přísaze (že nebude trpět v zemi kacířství) pronásleduje Jiří české bratry, kteří vzešli z posluchačů kázání Mistra Rokycany. Rokycana jim vymůže útulek v Kunvaldě na litickém panství; když byli odtud vypuzeni, uchýlí se do Lhotky na panství pana Rychnovského.

Za pronásledování byli čeští bratři zavíráni a mučeni, také zakladatel nové církve Řehoř, vlastním jménem Krejčí, i student z Loudovy koleje Petr, kterého miluje nevlastní dcera podkomořího Valečovského Noema. Ta si musí vzít pana Rychnovského; pan Rychnovský vymůže Petrovo propuštění. Petr se pak stane učitelem ve Lhotce.

2.díl

Rozhodná a odhodlaná Jiříkova politika začala selhávat; nejprve zažil Jiří velkou srážku s katolickými duchovními, kterým přikázal, aby dodržovali kompaktáta, a kteří se proti němu o to víc zatvrdili, pak válečné tažení do Rakouska na podporu německého císaře. Jiří totiž hledal podporu u císaře Fridricha III., aby císař nebyl proti němu, ale proti papeži. Ale to už byl začátek konce Jiříkovy politiky; postavil se proti měšťanstvu, které ho zvolilo králem a nelibě neslo, že usiloval o náklonnost německého císaře, nejen kvůli národnostní nevraživosti, ale i kvůli obavě, že se Jiří bude muset pro přízeň německého císaře odvrátit od kalicha.

Proti Jiřímu se postavili i Vratislavští v čele s pánem z Vismburka. Když už Jiří nevěděl kudy kam a zjistil, že jeho politika nikam nevedla, dozvěděl se o smrti své milované dcery Kunky, která zemřela při porodu.

Nedopsané dílo končí Jiříkovým pláčem…

Počínaje třívětým incipitem je jasné, že Jiří Poděbradský má oddanou ženu, že ona a celá rodina včetně nezletilých dětí se podvolují jeho královské vůli. Osudy Kunky, roztomilé dcerky provdané za uherského krále a ve dvanácti letech odvážené z domova do nové vlasti, ozřejmuje, jak jsou bytosti králi nejbližší vtaženy “do výjevů z velkého dramatu”. Že v něm mohou být obětovány, dopoví konec nedopsaného Husitského krále.

Nespolehlivost Němců, jimž český král projevoval důvěru a jež hodlal získat za svoje spojence, se začne projevovat velmi záhy. Závěr prvního dílu Husitského krále zase předvádí vážný konflikt s papežem, jenž zneuznal všecky předchozí dohody s Čechy včetně kompaktát. Za bezvýhradnou poslušnost Římu slibuje výhody, s českým poselstvem jedná nanejvýš neuctivě a do Čech jako legáta posílá Fantina, předtím Poděbradova zmocněnce v Římě. Kapitoly věnované vzniklému sporu mají spád a napětí a připomínají divadlo i jinak: jde o slyšení a sněmovní rokování ve velkých prostorách, na “historických” dějištích a shromaždištích s projevy papeže, kardinálů a krále (anebo o výjevy z ulic, ze studentské demonstrace proti Fantinovi). Takto závěr prvního dílu Husitského krále představuje účinný kontrast k “intimnímu” prologu a současně pádnou i statečnou odpověď Jiřího na ztrátu vlastních iluzí i na otázky, položené mu Palečkem a Loudou z Chlumčan v prologu.

Dvě témata “doprovodná” se rozvíjela uvnitř toho “velkého dramatu” ve výmluvném kontrastování. Stoupenci Jednoty bratrské, odmítaní z královy vůle pronásledovaní, se ve stavbě románu octli poblíž dvou ušlechtilých a dobrých mladých ženských bytostí – nevěst. Noema, nevlastní dcera královského hodnostáře, se při společných tajných pobožnostech sblíží se studentem Petrem. Vdává se později za jiného muže, aby Petr netrpěl ve vězení víc než dosud; po boku šlechetného pana Rychnovského může potom bratřím včetně Petra na panství svého manžela pomáhat. Kromě takto fabulovaného příběhu, v němž se svět pronásledovaných stýká se svými pronásledovateli (konflikt vyvolává v život šlechetné a chápavé ochránce), potkává se dvojí trpná oddanost také jen postavením vedle sebe: v kapitole 35. je dcera Jiřího z Poděbrad odvážena v pláči do Uher (a Noema ji v útrpnosti nazve teď i později “beránek obětovaný”).

V kapitole hned nato se demonstrují útrapy bratří v Novoměstském vězení. V následující dvojici kapitol se vnějškový kontrast a významová obdobnost mezi pronásledovanými a mezi královskou dcerou a nevěstou, obětovanou politickým záměrům, ještě zopakuje. Takto začíná vysvítat, že rozhodná a odhodlaná politika krále Jiřího z Poděbrad sdílí ideály (nebo iluze) Jednoty, jejíž příslušníky český král odmítal a pronásledoval. Rozpory mezi záměry krále a skutky světa vyvstávají v další fázi, navazující na bolestný odjezd Poděbradovy dcery do Uher: zatímco v Budíně se konala slavná svatba, Jiří svolává do zbraně proti domnělým spojencům.

V žádném z předchozích velkých obrazů Aloise Jiráska se neuplatňovalo tak jako v Husitském králi přímé hodnocení. Všudypřítomným souzením spisovatel realizuje v tomto románu intence dramatu, žijícího nikoli ze sledování činů, nýbrž z jejich zvažování a hodnocení. Historicky doložená existence Palečka poskytla Jiráskovi možnost spojit břitký soud a moudrý nadhled s postavou, která patří dovnitř epické iluze a do představovaného světa, a současně se odtud vymyká, navazujíc maximum kontaktu s pochybovačným a moudře znalým žertováním moderního člověka, jenž každé autoritě nadřazuje pátravý důvtip a pravdu doprovází vědoucím úsměvem.

Koncept Jiráskova rukopisu dává tušit, že se pozdní autor nechopil náběhů k subjektivaci a psychologizaci, obsažených v Temnu a přítomných v prvním dílu Husitského krále a v některých drobných črtách, a dokonce tu možnost potlačoval. Poslední pasáž Husitského krále takto postupně získala stavbu typickou pro realistickou metodu a pro Jiráska zvláště: začíná hovorem, v němž hroznou zvěst oznamuje královskému otci spěšný posel z Uher, pokračuje v užším prostoru – Jošt předčítá z dopisu, co je králi již známo (tak se akcentuje echo nově sdíleného a stupňovaného úžasu); v třetí fázi bilancuje osamělý král scénu loučení s milou dcerkou před jejím odjezdem za ženichem, kterého jí sám vybral v zájmu svých politických záměrů (jež selhaly).

(Jaroslava Janáčková)

Vidím zde vzácné ovoce stáří, ba již kmetství, jehož stopy jeví se jinak v Husitském králi i méně příznivě, kompozicí uvolněnou, opakováním starších motivů apod. Ale budiž kmetu, jenž se odvážil skladby mnohadílné, přáno, aby i tentokráte dozpíval písničku, kterou zanotil.

(Arne Novák)

Postava Palečkova je jedna z nejzajímavějších ukázek Jiráskova umění historického… Jirásek vytvořil figuru rázovitě českou, pravé zosobnění mravního svědomí českého, jehož kritika současných událostí ve formě vtipu, často velmi žehavého, ostře osvětluje situaci: je to glosátor doby, který jako šašek mohl mluvit peprnou pravdu i tam, kde jinak bylo by se muselo mlčeti.

(R.Urbánek)

Přesný popis topografický soudobé Prahy, skvělá líčení průvodů, cesty Kunčiny do Uher za doprovodu velikého komonstva, mezí nímž i pastorkyně Valečovského z Kněžmostu Noema, živých rokování sněmovních a zbožných schůzek bratří, kontrast jejich mravního života s nádherymilovností šlechty, vypsání hrůz morových, neztenčený důraz na válečnou zdatnost českou i při celkové tendenci mírové Jiříka z Poděbrad, pravého i v tom “husitského krále”, pevné charakteristiky a výrazné figurky jsou předností díla, které v mnohém ohledu nezadá svěžesti mladších výtvorů autorových.

(Jaromír Borecký)

Titul vzbudí očekávání kdovíco pohnutého a heroického, a zatím (teď v první části) toho není. Je tu mnoho diplomatického jednání a to je svízel pro autora, kterému se někdy zdá, že by už měl vůbec přestat a mlčet.

(Alois Jirásek)

Jiráskův román Husitský král je mimořádné dílo české historické literatury. Přes tradované předsudky, že Jirásek Jiřího z Poděbrad idealizoval, líčí Jirásek Jiřího z Poděbrad jako pragmatického, tvrdého a vlastně nepříliš úspěšného panovníka; má pro něj tvrdou kritiku za brutální potlačování Českých bratří související s předkorunovačním slibem, že bude potlačovat každou víru než podobojí; kritiku projevil vytvořením vynikající komicko-tragické figurky dvorního šaška Palečka, tajného zastánce Českých bratří a glosátora dění (nejen) kolem krále, a vylíčením naprostého krachu Jiříkovy politiky. Jiříkovi neodpustí ani to, že se snaží dohodnout jak s německým císařem, tak s papežem. Přesto dokáže Jirásek Jiřího pochopit a věří, že jeho snaha byla dobře míněná a víra upřímná.

Husitský král je velmi podceňovaný román. Je přitom plný emocí, zákulisní politiky i mimořádného sarkasmu nejen v pojetí šaška Palečka. Navíc se ve vylíčení počátků českobratrského učení nevyhýbá ostré konfrontace mezi zastánci předchozích husitských bojů a jejich odpůrci a samotnými přívrženci podobojí a Husova učení. Bez obalu líčí nelidské pronásledování zastánců nové víry a jejich mučení a násilím vynucované odvolávání bludů (krásná paralela k dramatu Jan Hus, ve kterém katolíci nutili Husa, aby odvolal, zatímco zde husité vynucují odvolání od zastánců jiné než husitské víry). Vylíčení Jiříka z Poděbrad je hluboce lidské a uvěřitelné, román je čtivý a zajímavý. Je pravda, že zřejmě nezaujme ty, kteří jsou zvyklí na vyloženě epické romány, u Jiráska tak četné. Pro ty, co chtějí vidět dál a pochopit tehdejší politickou situaci a co si libují v mimořádně inteligentních textech a názorových střetech, bude Husitský král i přes vyloženě zřejmé hodnotící autorovo stanovisko čtenářskou lahůdkou a důvodem k souhlasu či polemice s autorem.