Popis projektu

Historická veselohra o 3 dějstvích

Napsáno 1891

Ohodnoťte dílo

Zatím bez hlasování.

Premiéra: 11.12.1891 v Národním divadle, režie Josef Šmaha

Věnováno: bez věnování

Motto: bez motta

Průměrně stran: 70

Dějství: 3

Charakteristika: Historická veselohra

Doba: 14.století

Hlavní témata: Zvůle, láska, záměna

Zfilmováno: Ne

Zajímavost: Hra při svém prvním provedení propadla, kritikové ji rozcupovali na cucky. Nejhorší byla kritika v časopise Politik; pohoršení Jiráskovi příznivci podali protest a předseda družstva, které vlastnilo časopis Politik, se Jiráskovi omluvil.

Veselohra byla zhudebněna jako stejnojmenná opera skladatelem Osvaldem Chlubnou.

Mladý král Václav IV. (ještě za života svého otce, císaře Karla IV.) se často a rád oddává honům v křivoklátských lesích. Při těchto kratochvílích s oblibou navštěvuje polesného Jíru, děda sličné Aleny.
V době, kdy král Václav musel odjet na politická jednání, ujal se úřadu králova purkrabího na Jívně Daniel z Mrákotína. S sebou si na svoje nové působiště přivedl i Margaretu, hospodyni. Oba jsou velmi prudcí, moc jim navíc stoupla do hlavy. Pasovali se do role mravokárců. Purkrabí se rozhodl, že opráší starou kolébku pro nevěrné ženy – kolébka kdysi sloužila jako místo veřejného potrestání záletných žen, a vyřídí si tak i účty s polesným Jírou, na jehož místo chce dosadit svého známého, a jeho vnučkou, jejíž krása a svobodomyslnost provokuje jak purkrabího, tak Margaretu.
Nechá své pacholky, aby zašli na místní taneční zábavu a vybubnovali nové nařízení ohledně kolébky. Všichni se rozutekli a oznámili to i Aleně.
Rozdurděný purkrabí s Margaretou přichází k polesnému. Purkrabímu se nelíbí Alenino chování, ta ho navíc schválně provokuje, když mu říká, jak ráda tancuje a kolik má nápadníků. Mezitím se vrací polesný Jíra. Purkrabí mu vyčítá, jak se jeho vnučka chová a že půjde do kolébky. To polesného rozčílí a žene purkrabího pryč.
Alena se dozvídá, že se král vrátil z cest a je nyní v křivoklátských lesích. Objeví se králův doprovod – král jim prý utekl do lesa. I purkrabí dostal avízo, že přijel král. Jde jej spolu s královým doprovodem hledat.
Za Alenou ve stejný čas dorazí její milý Jan, student z Rakovníka. Jakmile se políbí, uslyší hlasy. Aby se Alena vyvarovala nařčení a pomluvám, Jan se ukryje. Z houští se vynoří král. Vřele se s Alenou vítá, ta je však celá nesvá. Jana popadne žárlivost, a vstoupí mezi Alenu a krále.
Purkrabí se spolu s královým doprovodem vrací do hájovny. Král – když zjistí, že purkrabí krále nikdy neviděl – požádá Jana, aby si s ním vyměnil role. Chce si ještě v klidu zalovit, než bude muset řešit pracovní záležitosti. Jan souhlasí s podmínkou, že si bude moci vyrovnat účty s purkrabím za to, jak Alenu i jejího děda urazil.
Na hradě Jívně se k Janovi chovají jako ke králi. Jan vyzvídá, co si purkrabí a Margareta myslí o Aleně i jejím dědovi, a zjišťuje, že purkrabí má na místo polesného zálusk pro svého známého. Nechá předvolat Alenu. S ní přijde i král a polesný, Alenin děd. Jan poroučí přinést kolébku. Margareta, v domnění, že bude Alena potrestána, přináší kolébku a Jan poroučí, aby si do ní lehla Margareta a purkrabí ji pohoupal. To za sprosté pomluvy a zneužívání úřadu pro své známé. Král ukončí hru, přiznává se, kdo je zač, a hra šťastně končí.

Výtečný znalec doby převážil nad dramatikem.

(dobová kritika)

Množství půvabných a někdy málo srozumitelných detailů není podrobeno ději a povahokresbě, Kolébka je dialogická anekdota pro děti.

(Jaroslava Janáčková)

Je to opravdu nepovedená hra. Již tak neaktuální téma je podáno nezajímavě a s velkou pravděpodobností by dnešního diváka neoslovilo. Hru pohřbila i chabá dějová konstrukce, nevýrazné dialogy, předvídatelná povahokresba, nevyužitá komická záměna krále za studenta, slabý a očekávaný dramatický vrchol. Hra působí spíše jako dialogizovaná povídka, dle mého názoru nemá šanci, aby mohla na diváky zapůsobit. Její pobyt v archivu je pro ni opravdu zasloužený. Inu, i mistr tesař se někdy utne…