Popis projektu
Povídka
Napsáno 1895. Vydáno poprvé v Malém čtenáři 1895, poté v Ze zašlých dob 1902 a ve sv. 46 Sebraných spisů II
Povídka pro mládež výstižně proniká do psychiky dětí, ponechaných otcem Janem Severinem o samotě v bouřlivém roce 1742, kdy vojsko Marie Terezie obléhalo v Praze Francouze.
Hřímání dělostřelby zaléhá často až do té samoty za Turskem. Hospodář-vdovec utrpěl válkou velké škody na dobytku a obilí, panduři mu vzali i to, co nesl do Prahy na trh, a přece se tam odhodlá se sousedem z Dubiny, vedlejší samoty, podruhé. V Praze je nedostatek, a vše se dobře platí, zvláště Francouzové, kteří nedrancují a k obyvatelstvu se chovají vlídně, rádi zlatem zaplatí.
Jan, Václav a Lidka prožívají všelijaké úzkosti, žádný však nechce přiznat, že se bojí, naopak hrdinně se na všemožné případy připravují a vzájemně vychloubají. A děje se leccos: ze střechy spadne s hrozným hlukem sněhová strž. Je mráz, děti se tulí s Vořechem i králíky na peci. Šero zhoustne. Někdo zabuší na dveře. Jan vidí odcházet po marném volání “Otevřete” dva muže v ohromné beranici a červeném plášti. Konečně děti přemůže spánek…
Otce se však ani druhého dne nedočkají. Utržil sice v Praze dost peněz, ale nechtějí ho odtud pustit. Najednou jsou všechny brány zavřeny. Francouzi totiž chystají tajný odchod z Prahy.
Dětem je na samotě stále smutněji. Odhodlají se jít odpoledne aspoň za vrátka, ale dlouho tam nezůstanou. Pod lípou třeskne rána, za ní druhá. Dva chlapi vystřelili na jezdce, který se mihl mimo. Kůň klesá. Zraněný jezdec hledá útočiště v domě, kam se zatím děti rychle schovaly. Jan mu z lítosti otevře. Muži však jezdce pronásledují. Na prahu domu dojde k potyčce, když v tom přichází teta z dubinské samoty, zneklidněná tím, že se jí syn dosud nevrátil, se svými vnoučaty a dvěma sousedy navštívit děti. Útočníci, patrně vojenští zběhové, se zaleknou příchozích lidí a utečou. Raněného jezdce odnesou sousedé na postel. Teta s vnoučaty i sousedy zůstane s dětmi přes noc.
A ráno se už konečně vrací otec s tetiným synem. I nastane vypravování, co a jak bylo v Praze a že Francouzové tajně a tiše odtáhli strahovskou branou. Cizinec, nějaký kurýr, obdaruje Jana za jeho pomoc třemi dukáty, neboť nebýt jeho pomoci, tak by se venku záškodníkům neubránil, a odjíždí do Prahy se svým důležitým poselstvím.
Severin zůstane s dětmi sám. Po otcově podrobném vypravování všichni spokojeně ulehnou a usnou…
Povídka je mistrovskou ukázkou Jiráskova vypravěčského umění, které je dokonale přizpůsobeno dětskému čtenáři. Nechybí napětí, dobrodružství ani dobrý konec, vše má spád a je typicky jiráskovsky barvité. Povídka může oslovit i dnešního mladého čtenáře, čas jí na její přitažlivosti neubral.