Popis projektu

Povídka

Napsáno 1895

Ohodnoťte

Zatím bez hlasování.

Povídka pro mládež výstižně proniká do psychiky dětí, ponechaných otcem Janem Severinem o samotě v bouřlivém roce 1742, kdy vojsko Marie Terezie obléhalo v Praze Francouze.

Hřímání dělostřelby zaléhá často až do té samoty za Turskem. Hospodář-vdovec utrpěl válkou velké škody na dobytku a obilí, panduři mu vzali i to, co nesl do Prahy na trh, a přece se tam odhodlá s příbuznými podruhé. V Praze je nedostatek, a vše se dobře platí, zvláště Francouzové, kteří nedrancují a k obyvatelstvu se chovají vlídně, rádi zlatem zaplatí.

Jan, Václav a Lidka prožívají všelijaké úzkosti, žádný však nechce přiznat, že se bojí, naopak hrdinně se na všemožné případy připravují a vzájemně vychloubají. A děje se leccos: ze střechy spadne s hrozným hlukem sněhová strž. Je mráz, děti se tulí s Vořechem i králíky na peci. Šero zhoustlo. Někdo zabuší na dveře. Jan vidí odcházet po marném volání “otevřete” dva muže v ohromné beranici a červeném plášti. Konečně děti přemůže spánek…

Otce se však ani druhého dne nedočkají. Utržil sice v Praze dost peněz, ale nechtěli ho odtud pustit. Najednou jsou všechny brány zavřeny. Francouzi chystají tajný odchod.

Dětem je na samotě stále smutněji. Odhodlají se jít odpoledne aspoň za vrátka, ale dlouho tam nezůstanou. Pod lípou třeskne rána, za ní druhá. Dva chlapi vystřelili na jezdce, který se mihl mimo. Kůň klesá. Zraněný jezdec hledá útočiště v domě. Jan mu z lítosti otevře. Muži však jezdce pronásledují. Na prahu domu dojde ke střelbě, když v tom přichází teta z dubické samoty se dvěma sousedy navštívit děti. Muži zaženou zákeřníky, patrně vojenské sběhy, a odnesou raněného na postel. Teta zůstane s dětmi přes noc.

A ráno se už konečně vrací otec s tetiným synem. I nastane vypravování, co a jak bylo v Praze a že Francouzové tajně a tiše odtáhli strahovskou branou. Cizinec, nějaký kurýr, obdaruje Jana za jeho pomoc, neboť venku by se záškodníkům neubránil, a odjíždí do Prahy se svým důležitým poselstvím.

Severín zůstane s dětmi sám. Všichni spokojeně ulehnou a usnou…