Popis projektu

Historický román

Napsáno 1881

Ohodnoťte dílo

Zatím bez hlasování.

První vydání: 1881

Věnováno: bez věnování

Motto: bez motta

Průměrně stran: 220

Kapitol: 24

Charakteristika: Historický román

Doba: 18. století

Hlavní témata: Hledání, víra, osvícenství, fanatismus, zloba, láska, svoboda

Zfilmováno: Ano (Poklad hraběte Chamaré, 1983, režie Zdeněk Troška)

Zajímavost: Román napsal Jirásek u příležitosti 100.výročí vydání tolerančního patentu (1781). Děj umístil do doby před jeho vydáním. Příběh vychází ze skutečné pověsti o hledání pokladu na hradu Potštejně.

Koncem roku 1780, v době, kdy zemřela císařovna Marie Terezie, přijíždí na zámek mladý doktor Kamenický – jede tam do nové služby. Cestou uvidí mladého člověka, který před někým prchá. Objeví se dráb – dozvídá se, že onen člověk je pronásledován pro své vyznání, což v mladém, svobodomyslném lékaři vzbudí jasný nesouhlas – úmyslně tedy drábovi ukáže opačný směr, než kudy prchnul stíhaný mladík.
Na zámku bydlí hrabě Chamaré, který celý svůj život věnuje hledání pokladu na hradě Potštejně, se svou ženou, dále mladá schovanka Renata z Těmic a abbé Steydel, demagogický katolík a bývalý jezuita.
Mladý lékař okamžitě vyvolá svými pokrokovými názory rozruch – v mladé Renátě, na níž si pomýšlí sám hrabě, vzbudí sympatie i lásku, v abbém Steydlovi získává silného odpůrce.
Pod zámkem žije tajný evangelík Bartodějský s krásnou dcerou Frantinou. Pomáhá ukrýt Václava Horáka, toho mladíka, kterého mladý doktor zachránil před drábem, ve skalách pod hradem. Frantina se do něj zamiluje – jenže do Frantiny se zamiloval i Tomáš Celer, syn staré Celerky, tvrdé a rázné katoličky. Když Tomáš Celer zjistí, že Frantina miluje pronásledovaného Horáka, snaží se zjistit, kde se Horák schovává.
Kamenický se sbližuje s Bartodějským – jsou si blízcí svými názory. Mladý Horák, který byl přes zimu v Německu, se vrací s novými zakázanými knihami. Tomáši Celerovi se podaří vypátrat Horákův úkryt – vše udává abbému Steydlovi. Ten povolává dráby, aby Horáka i Bartodějského zajali.
Ve stejnou dobu se hrabě při svém kopání dostává do jeskyně – do místa, kde se ukrývá Horák. Nadšený, že už objevil vytoužený poklad, nachází jen starou almaru plnou evangelických knih a pozlacený kalich. A abbého s dráby a zajatým Horákem a Bartodějským. Rozmrzelý přikazuje, aby byli zajatí i knihy odvezeni na zámek.
Po výsleších se doktoru Kamenickému podaří Horáka osvobodit z polorozpadlého vězení a spolu s Renatou utíká z panství. Ve vězení zůstává jen starý Bartodějský, který již nechce nikam odcházet. Hrabě ho nakonec propouští domů, kde se setkává se svou dcerou Frantinou, která čeká na zprávu od Václava Horáka.
Nakonec vše dobře dopadne – Frantina si bere Václava, Renáta doktora Kamenického a starý Bartodějský, který zůstal na panství, kde chce dožít, se díky tolerančnímu patentu může přihlásit ke své víře. Jen Tomáš Celer, jemuž abbé sliboval za donášečství dobré místo, zůstává bez výhodného postavení i bez milované ženy.

Představa pokladu se významově rozkládá do několikerého smyslu. Pokladem je Frantina pro Horáka a naopak, pro ně oba je pokladem společná víra dědů a otců, Kamenický vidí svůj poklad v Renatě, ale objevuje také mimořádnou hodnotu ve starém Bartodějském, podivínský hrabě touží po dvou pokladech, po tom skrytém pod hradem a po Renatě.
Nejrůznější typy pokladů, které střeží, hájí, tají, luští, vyznávají a hledí si získat lidé na zámku i v podzámčí, se v Pokladu protnou a střetnou.
Ve stopách dosavadní tradice stavěl i Jirásek nad statky hmotné hodnoty mravní a poklady duchovní, o něž je třeba svádět zápas houževnatější i obětiplnější než o zlato a drahé kameny. Měl-li poklad ducha osvětlit nedeklarativně, musela značné místo v románě zaujmout vyznání postav, jejich vzájemné hovory a ideologické spory. Vzrušující akce úniků, pronásledování a špiclování tvoří dějovou osnovu románu, ale slouží současně také k tomu, aby postavy vyslovily, co si myslí a v co doufají, čeho se obávají a od čeho třeba ustoupit nemohou.
Konfliktní situace jsou vyznačen jasně až černobíle. Poklad je čtivý a vhodný také jako četba pro mládež, zde cenný také jako protiklad románů o pokladech a jejich šťastných nálezcích typu Hraběte Monte Christa.
V Pokladu se Jirásek po svém odpoutával od dějově napínavého románu. Děj není cílem, nýbrž prostředkem, nicméně se využívá jeho přitažlivosti. Postavy románu se poměrně rychle orientují ve svém okolí a v současném světě, ti nejlepší budí sympatie od samého počátku a postupně si získávají i faktické vítězství.
Poklad ovšem ještě nezná to, čemu se říká epický klid a epická šíře a co v Temnu sugeruje dojem životní plnosti a obzíravého nadhledu. Ruku poučeného epika nicméně rozpoznáme už na prvních stránkách.
Jirásek s oblibou rozvádí různé náznaky a obrací je z několika stran, nahlíží je ze zorných úhlů různých postav, přičemž rozhodné vedení ponechává vypravěči. Čtenář má v Pokladu pozici snadnou a lichotivou – všecky záhady i náznaky se mu objasňují tak, že může vychutnávat i vlastní účast i svůj předstih v odhadování toho, co se vědomě zamlčuje či prohlašuje za nejasné. On chápe, co postavám samým ještě není zřejmé.
Pro neustálé odlišování a odstiňování pozic je bohatě využito polopřímé a nevlastní přímé řeči, pohledů z boku i ze strany. Bohatě je zužitkován dobrodružný děj, i když je zde položen hlavní důraz na charaktery a na jejich ideové postoje.

(Jaroslava Janáčková)

Jirásek velmi dobře ví, co chce, a také zná způsob, jak to čtenářům sdělit. Díky jedinečné časové volbě je Jiráskův Poklad vzácně ucelený, má neustálou gradaci, je úsměvný a optimistický, umělecky i historicky pravdivý. Přesně vyvážená literární stavba naznačuje závěr jedné etapy, nadhozené otázky otevírají období nové. Poklad je z těch knih, k nimž je možno se vracet kdykoliv, ať jsme s hledáním pokladu svého života jakkoliv daleko.

(Vladimír Forst)

Vlastenecká citlivost a roztklivění staví tu Jiráska po bok Třebízskému.

(Jaromír Borecký)

Poklad je skutečně výborná historická próza, která díky svému tajemnému a dobrodružnému příběhu a výbornému Jiráskovu vypravěčskému umění dokáže čtenáře zaujmout a vtáhnout do evokované doby i zprostředkovat tehdejší atmosféru. Literární výstavba je důmyslná, postavy i přes určitou prvoplánovost životné (ostatně ona přímočarost postav plně zapadá do autorovy koncepce) a výsledný účinek je atraktivní i pro dnešní čtenáře. Jirásek prostřednictvím atributů dobrodružného románu řeší závažné názorové konflikty a pevně stojí na straně svobody slova a vyznání. Ostatně není bez zajímavosti, že Poklad kdysi vycházel v edicích, které se věnovaly výhradně dobrodružným příběhům.
Rozsahem je Poklad nevelký historický román, přesto dle mého názoru mimořádný svou kvalitou. Může zaujmout skutečně i toho, kdo se o historii nezajímá, a v tom tkví jeho síla – zprostředkovává přitažlivým podáním poselství z dávné doby a vyznávané bohulibé hodnoty a ideje. Ostatně Poklad psal Jirásek proto, aby přitáhnul a zároveň ovlivnil i obyčejné čtenáře – a tak je nutné dílo posuzovat. Proto se i přes absenci hluboké psychologie, výborně uplatněné v Jiráskových vrcholných dílech, jedná o jedno z nejlepších Jiráskových děl.