Popis projektu

Povídka

Napsáno 1882

Ohodnoťte dílo

Zatím bez hlasování.

Roku 1740 přivezli do benediktinského kláštera v Polici nad Metují v uzavřeném kočáře tajuplnou postavu. Ve městě z toho napětí a nejzvědavější je Martínek Jelipivo, jediný syn zámožného souseda Melichara Jelipiva. Od klášterní čeledi pronikne zpráva, že přijeli tři benediktini odněkud ze Slezska, dva starší a jeden mladý. Ti dva zase odjeli. Ve městě se těšili na mši s novým velebníčkem, ale do kostela nepřišel. Kázání neměl, svátostmi nepřisluhoval, před lidmi se tajil. Jen letmo ho někdy bylo možné zahlédnout. V zahradě se procházel, ale vždy v průvodu P.Filipa nebo P.Bonaventury. Jmenoval se Aemilian a dali ho sem na zotavenou. Byl duševně chorý. Z opatrnosti to P.Bonaventura nikomu neprozradil.

A nic nevyzvěděl ani Martínek, přestože obětoval dvacetník, aby ho zahradník pustil tajně do altánku. Viděl jen převora, Filipa Ehrenschilda, s P.Josefem Bonaventurou Pitrem, Němce s Čechem, procházet se zahradou a hádat se o český jazyk. Pak přiběhl zahradníkův pomocník s klíčem od altánku, aby rychle utekl, že mladý mnich je už zde. Bylo šero, Martínek se bál, tím více teď, kdy oba páteři začali ho honit v domnění, že je uprchlý Aemilian. Dostal se pryč, ani nevěděl jak. V tom stavu ho potkala Lenorka Pešková a druhý den se mu smálo celé město.

V očích Lenorčiných, jejíž matka jí Martínka vnucovala za ženicha, stal se Martínek ještě protivnějším. Jak jiným byl mistr Jiří, budoucí kněz, pyšný syn kmotry Březinové!

Lenorčina matka byla však kvůli odporu vůči vyhlédnutému ženichovi na Lenorku naštvaná. Začala jí předhazovat nezdárného otce, který jí pro samou víru zkazil život a svým útěkem do ciziny zanechal v hanbě. Lenorka hledala útěchu u skalského strýce Kořínka. Jednou v lese, když šla za strýcem, narazila na P.Aemiliana. Říkal jí divné věci; naštěstí se brzy objevil P.Bonaventura, který ho odvedl. Strýcovi si postěžovala na to, jak matka mluví o otci – strýc ji naopak ubezpečil, že její otec byl řádný muž, věrný své víře, i když se jí naoko vzdal. Chybil jen, že to matce, kterou si vzal z lásky, zatajil.

Na léto opět přijel mistr Jiří z Hradce. Lenorka se s ním sblížila zase o něco víc…

Tu se dostala do města zpráva, že císař Karel VI. zemřel. A začaly války. Vojska zaplavila celý kraj. V tom přihnal se do světnice voják – kmotra Březinová mu podala chléb, který on s nechutí vyplivl. To si nedala panímáma líbit, voják se však rozpřáhl šavlí, když tu vešla do místnosti Lenorka, a rána šavlí přistála na její hlavě!

Mistr Jiří se dozvěděl, co se stalo, a rychle pospíchal za Lenorkou. Ta se naštěstí ze všeho dostala. Ale s Jiřím byla velká změna. Vysedával o samotě, přemýšlel, nemluvil. Rozhodl se vystoupit se semináře. Obě matky přijaly zprávu i oznámený důvod – lásku obou dětí – s nevolí a zatvrdily se.

Jiřík zašel ke skalském strýci pro pomoc. Ten promluvil Lenorčině matce do duše. P.Bonaventura zasáhl zase u Březinové. Pádněji však zasáhl výjev s P.Aemiliánem, kterého se bezděky Březinová stala svědkyní – v klášteře se ubytoval zemský hejtman z Lehnice. Jeho krásnou mladou ženu zahlédl z okna v zahradě P.Aemilián, již tak dalece uzdravený, že směl volně chodit do zahrady. Poznal v ní svou nešťastnou lásku, přiběhl k ní, strhl ji do náruče, tiskl a líbal, až omdlela. Stěží ho od ní odtrhli. Březinové poté zahradník celý výstup řádně vysvětlil, a když odpoledne spatřila kočár odvážející vznešené manžele, zachvátila ji lítost s osudem hraběnky po boku starého, nemilovaného muže.

Lenorčina matka však byla stále neústupná. Dokonce již přišel Martínek s otcem na námluvy – Lenorka utekla ke strýci do skal, a bylo po námluvách. V klášteře zemřel P. Aemilián – od oné vylíčené chvíle začal zuřit, bylo třeba ho spoutat. Jeho síly byly již vyčerpány.

O definitivním konci rozhodly válečné události. Přitrhli Prusové. Každý se jich bál. Všichni mladí utekli do hor. Lenorka s Jiřím se usídlili u skalského strýce, když tu se objevil Lenorčin otec, který se vrátil z ciziny s Prusy, a hned zamířil ke Kořínkovi. Odhodlal se zajít ke své ženě, když dceru zavedl k Březinům. Shledání však bylo nevlídné. Žena spustila výčitky. Pešek ji však umlkl sdělením, že on je stále pánem usedlosti a že přišel s úkolem převést evangelíky do Pruska a vymoct emigrantům náhrady od kláštera.

Pešek byl však přijat nevlídně i ostatními. Všude měli emigranty za zrádce vlasti, neboť přišli s Prusy. Hrozbou, že prodá hospodu, přiměl ženu, že svolila ke sňatku dcery s Jiříkem. Odhodlal se k návratu do Rixdorfu, neboť pochopil, že by tu byl jen na překážku…

Mladý Březina se dožil volnějších josefinských časů a s manželkou vroucně vzpomínal, když byl vydán toleranční patent, na hrob otce Adam Peška na opuštěné české výspě v bouřlivých vlnách germánského moře.

Povídka má silný náboj, je čtivá a předjímá Jiráskovo vrcholné drama Emigrant.

Je tu signalisováno Jiráskovo nazírání na dobu obrozeneckou, odvrat od otázek náboženských k národním, k zápasu o bytí národa, k snahám a usilovné práci o povznesení národa… Z episod upoutá živé vylíčení velkopátečního průvodu s výjevy umučení a s flagelanty, mrskači.

(Jaromír Borecký)