Popis projektu

Povídka

Napsáno 1887

Ohodnoťte dílo

Zatím bez hlasování.

Kudrna byl žebrák, ale stále se usmíval, všecko rád přijal, dětem vyprávěl pohádky nebo o cizích zemích. Vlček, člověk jako hora, poněkud jen dopředu nachýlený, se neměl špatně – žil u syna šafáře, ale byl stále zasmušilý, málo mluvil, nikdy nezažertoval.

Poslední dobou si často ohmatával pravou ruku, prohlížel ji a vyhříval na sluníčku. Stěžoval si, že mu ruka dřevění, ale lék od lékaře nepřijal. To byl trest. Musel jej snášet. Až jednou přece musel šafář pro lékaře – divoký ryzák kopl otce do pravé ruky, když zachraňoval vnoučka, který se tam ocitl v nebezpečí mezi kopajícími koňmi. Vlček nic neřekl, až když se mu objevila na ruce veliká rána.

Bylo pozdě, ruka musela být amputována. Ale teprve od té doby byl Vlček spokojenější, klidnější. Vystál si své pokání. Utišilo se mu svědomí. Uťal totiž jako kyrysník francouzskému ztracenci, napoleonovskému myslivci, po bitvě u Lipska, ač prosil o milost, obě vztažené ruce.

Vynikající, hluboce lidská miniatura, která patří ke skvostům české povídkové tvorby.

Úplně psychologická črta má námět bezpochyby z ústní tradice o vojácích, kteří bojovali proti Napoleonovi.

(Jaromír Borecký)