V CIZÍCH SLUŽBÁCH

Román “V cizích službách” se obrací k pohusitskému období českých dějin. Nezní už patosem Jiráskových slavných husitských románů – zobrazuje rozhárané, neurovnané poměry v Čechách za panování slabého krále Vladislava Jagellonského. Vane z něj smutek nad zaniklou slávou husitskou a nad nešťastnou, marně zahynulou výpravou Čechů v Bavorsku.

Jiráska dojímá osud nešťastné výpravy, na niž mnozí čeští zemané všechno obětovali, ale domů je jich vrátila jen hrstka, oklamaná, zrazená a zubožená. Proto je i Jiráskovo vypravování, naplněné malebnými obrazy starých časů i zajímavými podrobnostmi historickými, prodchnuto vroucností a elegií, která obestírá i příběh nešťastného vzplanutí mladého rytíře Mikuláše z Mečkova k bavorské falckraběnce.

Ale jeho román přitom vyznívá v jednoznačné odsouzení nesmyslné války. Román V Cizích službách si svým vroucím pohledem na neznámý úsek našich dějin získal zájem a oblibu čtenářů.

(Františka Havlová)

Narozdíl od literatury a pramenů, které měl Jirásek při psaní románu u ruky (včetně Palackého), pojal Jirásek “cizí služby” nikoliv jako doklad české vojenské zdatnosti, nýbrž jako omyl a vinu jinak třeba velmi hodných a poctivých lidí, kteří si však po skončení husitských válek a vojenských výprav neuměli zvyknout na skromný domov a trpělivou práci spojenou s odříkáním.

Jirásek při všem nadhledu vůči žoldnéřské službě nepostupuje jako mentor, ale jako básník. Usiluje ozřejmit její sociálně psychologické pohnutky. Ukazuje, že zemany v tom čase zvláště tísnila konkurence – jednak z měst, jednak od pánů. Šlechtici, měšťané i sedláci vstupovali do vojenské služby s vidinou lehkého života a snadné kořisti i z touhy po dobrodružství.

Názvy některých kapitol slibují poutavé děje, jiné záhadné postavy a opět jiné tajemství. Ale prvky románu s tajemstvím a dobrodružným putováním stojí ve službách historického obrazu a ne dějové konstrukce.

Četné reflexe, komentující “kus české anabáze”, slouží uměleckému zobecnění, výchovnému zaměření a současně posilují poetické potence textu, spojujíce je s prostonárodním myšlením. Častěji totiž než v jiných svých prózách Jirásek v románu využívá přísloví a pořekadel.

Nejproblematičtější úsek z husitského komplexu, uchopeného mladým Jiráskem, dopadl umělecky nejlépe. Při pozvolném rozvíjení má obraz dynamiku a gradaci, rozhodná bitva je napsaná s uměním, které zastiňuje všechny dřívější bitevní scény svého autora.

(Jaroslava Janáčková)

Román Mikulášova srdce je s psychologickou nutností vetkán do historie a s ní nerozlučně se splétá.

(Jaromír Borecký)

Než nejenom vojáci, nýbrž i jiné postavy století 15. se již zde křísí v plné životnosti. Vedle českého zjevu pana Viléma z Pernštejna, krásného starce, stejně opatrného hospodáře jako rozvážného politika, jenž má na mysli rovnou měrou i svůj i obecný prospěch, lze postaviti i figuru bavorskou, “černého kancléře” Rohrbeka: oba jsou rázovitě představeni s objektivností uměleckou, jež dovede býti práva Čechovi jako Bavorovi.

(R.Urbánek)

Oslava to zrazených krajanů, jakou se honosí jenom ještě “Černý pluk” zrazených Skotů… Dílo mocné obrazotvorností a velkolepého slohu, vzor rekonstruktivního a více ještě revokativního umění novodobého vůbec.

(Jan Voborník)

Na takové stakilometrové pouti Ukrajinou nesl jsem “V cizích službách”. Po večerech jsem četl tuto podivuhodnou obdobu osudu českých vojáků v cizí zemi, opuštěných, ne-li zaprodaných, odkázaných jen na sebe, na svou družbu, věrnost a statečnost. Bylo to vylíčení našich obav, stesku, toužení, hněvu i odhodlání, vytušené umělcem před několika desítkami let a namalované na obraze starém pět století. Nad touto knihou jsem pochopil, v čem je jádro Jiráskova historismu a proč generace před námi vyčetla z něho i nevyslovené, protože do svých dějů vchází především z českosti, z hluboké znalosti a vycítění českého člověka, který myslí, cítí a jedná vždy stejně podle svého ducha v každém čase i prostoru. Nevím, jak mnoho čtenářů mohlo Jiráska procítit stejně živě, takřka na vlastní kůži, jako když jsem jej četl já a druzí tam v dálce.

(František Langer)

Těžiště Jiráskova vypravování hledáme a nalézáme v mistrném líčení válečného života doby tehdejší vrcholícím v popise bitvy u Schönberka, jemuž podobných málo máme v beletristické literatuře naší, leč by Jirásek sám se sebou zápolil – míníme ve příčině této neméně vynikající popis bitvy na Moravském poli v “Obětovaném”. “V cizích službách” nepostrádá také živlu romantického, jenž zastoupen jest láskou Mikuláše k falckraběnce a Alény, “zlaté mouchy”, k Mikulášovi; vyniká také velmi zajímavými a charakteristickými epizodami, z nichž jmenujeme dobrodružství Mikulášovo v táboře rejtarů Eliáše Trnky, někdy rotmistra proslulé “černé vojsky”, jakož i výborně kreslenými postavami předními i epizodními; v bohaté jich řadě zvláště vyniká rek románu Mikuláš z Mečkova, “černý kancléř” Vilém Rohrbek, rotmistr Trnka, přátelé páně Zdeslavovi, Mikát Brada Odraný a m.j. Všecka osnova děje, provedení celkové i podrobné činí “V cizích službách” jedním z nejlepších děl Jiráskových a trvalým skvostem beletrie naší.

(dobová kritika)

I zde jest jistě ještě mnoho dobrých, hrdinských českých lidí, kteří byli hodni sloužit nejlepší věci. Ale té dobré věci doma již není, a tak slouží docela cizí věci, jen za žold, beze všeho již vnitřního zaujetí. A to jest právě to, co činí tuto historii tak nevýslovně smutnou. Jirásek ovšem ani tu neochabuje v živém líčení vojenského života. Jest to ostatně první jeho větší práce o husitském válečnictví, a není proto divu, že zde nalezneme podrobnější jeho vylíčení než kdekoliv jinde. A také všechny tu zúčastněné zemany líčí s upřímným osobním zaujetím, zvláště Matěje Libáka, vůdce celého toho českého houfu. Mikát Brada Odraný pak jest přímo vzorný typ poctivého husitského vojáka. Ale to všechno nestačí, aby ztlumilo celkový smutek díla. I vlastní hrdina románu Mikuláš Jeník z Mečkova, ač jistě ušlechtilý a statečný, jeví se nám svou láskou k falckraběnce z onoho husitského stanoviska tak osláblý, že se neubráníme smutku právě z tohoto úbytků sil i u dobrých českých zemanů. A jaký byl výsledek jejich úsilí, s nímž sloužili cizím zájmům, dokonce jen dynastickým (ve sporu bavorských knížat o Landshut r.1503), beze všeho užitku veřejného? Že jsou zrazeni a pobiti takřka do jednoho. Tam u Schönberka, kdesi v cizině, na lhostejném poli, vykrváceli v celých houfech. Jirásek to také dovedl umělecky vystihnout nesmírně účinně, čímž právě tento román se stal i tak populární, neboť svým smutkem opravdu přímo uchvacuje.

(Zdeněk Nejedlý)

Tisíc šest set jich vykrvácelo na pláni mezi Wenzenbachem, Bernhardswaldem a hradem Schönberkem. Chodil jsem tu polem i svahem, zapisoval, přehlížel i kreslil na podiv bavorských sedláků tu tam na poli pracujících, po třech stech letech asi první Čech přišedší sem kvůli těm, kteří v těchto místech dne 12.září 1504 se chystali k zoufalému zápasu o život a svobodu a kteří pak u své vozové hradby hrdinsky se bili za vrchního velení statečného Matěje Libáka z Radovesic. Tak jsem tu chodil. Bylo pod mrakem, vítr vál pustnoucí plání a teskno padalo na člověka. Marné hrdinství zde padlých, plané a bez užitku; ale dojalo. Tu vyklíčil “kus české anabase”, který jsem začal psát záhy po svém návratu.

(Alois Jirásek)

V cizích službách je jeden z vrcholných Jiráskových románů. Je poutavý, plný dobrodružství, které tu však není samoúčelné, ale má hluboké historické i psychologické opodstatnění. Jirásek bez jakýchkoliv skrupulí zobrazuje negativní pohnutky válečného boje – boje za majetek a slávu. I z tohoto důvodu končí román tragicky… Nepřestává mě uchvacovat, jak Jirásek píše, aby něco sdělil – ne proto, aby sdělil příběh sám o sobě, ale aby sdělil ideu, myšlenku, poselství.

Jirásek se nebojí ukázat, kam došla česká společnost několik desetiletí po husitských válkách. A není to obraz zrovna příjemný.
Jiráskův román má mladistvý švih i zralost jeho pozdějších děl a čtenářům nabízí sice historický, ale přesto poetický literární zážitek mimořádné intenzity.

V cizích službách

Jiráskův pozoruhodný román