Popis projektu

Povídka

Napsáno 1879. Vydáno poprvé v Lumíru 1879, poté v Z bouřlivých dob 1882, 1889, dále ve sv. 12 Sebraných spisů I a ve sv. 23 Sebraných spisů II

Ohodnoťte

Zatím bez hlasování.

Zajímavost: Peklo je známé letovisko nedaleko Nového Města nad Metují. Dodnes je tam kromě již přestavěného mlýna i upravený “ženichův hrob”, o němž se v povídce vypráví, s kamenným obeliskem a nápisem “Ženichův hrob. Místo děje Jiráskovy povídky V Pekle”.

Povídka se odehrává za “bramborové vojny” roku 1778.

Tříčlenná hlídka – desátník Sekota, dobrák Pospíšil, zvaný Stěhula a nováček Pelíšek – se usadí v Pekelském mlýně, v údolí nad Novým městem, kde žije švarná vdova mlynářka Frantina s nevlastní sestrou Lidkou a povídavou služkou Bárou. Sekota si začne dělat naděje na Frantinu, Pelíšek na Lidku, s kterou se zná ještě z dob, kdy tu byl na učení, mlynářka myslí na stárka Vlčka, se kterým se však již dorozuměla Lidka, kdy se scházejí na pokraji lesa u hrobu, na kterém prý sedává “ženich” – byl zde totiž před lety zastřelen neznámý důstojník, který si sem přišel zpět vydobýt nevěsty, která ho nechtěla a dala se unést jiným.

Pelíšek je odbyt Lidkou a umíní si vypátrat “strašidlo”, aby se jí pomstil, ale zkoupá se v potoku. Sekota si vylévá zlost na mlynářce. Stěhula se snaží všechny krotit a připravuje mlynářku na její zklamání a smiřuje ji s láskou Václava a Lidky.

Když už má být svatba, zavřou zhrzení vojáci každého do jiné komory. Tu odhodlá se Barbora jít to ohlásit do města. Cestou potká dva důstojníky, kteří přijdou včas, osvobodí zajaté a sjednají nápravu. Nakonec si i paní mlynářka vezme po čase bezdětného vdovce. A tak vše dobře dopadne.

Nenucené vypravování, prostý, nehledaný humor jsou předností povídky.

(Jaromír Borecký)

Idyla vojenská, nepokojná, plná žertů, ale i nebezpečných obratů. Div umění vypravovatelského.

(Jan Voborský)

Naposledy je bramborová vojna zmíněna v povídce V Pekle. Odehrává se koncem léta 1778, a tentokrát už jde o idylu se vším všudy, kde se válka skoro jen mihne, a to hlavně díky přítomnosti tříčlenné vojenské hlídky v pekelském mlýně na soutoku Olešenky a Metuje. Je to rozmarný příběh, vlastně dva příběhy ve dvou časových rovinách. Najdeme tu prostý nehledaný humor, dobře načrtnuté postavy i výstižně vykreslené prostředí osamoceného mlýna v divukrásné krajině. Jirásek se tu opět osvědčuje jako výborný vypravěč, který dokáže díky překvapivým zvratům udržet čtenáře v napětí od začátku do samého konce. Není to vlastně historická povídka, její děj je nadčasový a čtenářsky přitažlivý, už proto, že Peklo je známé letovisko nedaleko Nového Města nad Metují, a dodnes tam najdeme kromě mlýna i “ženichův” hrob, o němž se v povídce také vypráví.

(Eva Koudelková)

“V Pekle” je pěkná idyla z r.1778. Čtenáře upoutají hlavně tři postavy vojáků: udatného, ale pro pití sesazeného desátníka Stěhuly, desátníka Sekoty, muže hrubého, pyšného, ale omezeného, a nováčka Pelíška, jenž kdysi učil se ve mlýně pekelském, dovádíval s Lidkou, mladší sestrou ovdovělé paní mlýna. Lidka, jíž se koří Sekota, který ostatně chodí i k mlynářce na zálety, i Pelíšek, dá přednost poctivému stárkovi, na němž žárlivý Sekota pomstíti se chtěl; ale rozvážný Stěhula pomohl milencům. Kromě zdařilé kresby postav i poutavé zápletky povídka tato mnoho získává také zdařilým koloritem doby, do níž děj je položen.

(dobová kritika)

Je to idyla, ale jen tří prostých vojáků, a proto není sice tak třpytná, ale zato tím bezstarostnější. Jirásek ji také položil do pověstné bramborové vojny, kde nejhlavnějším úkolem vojáků bylo ležáctví, a tím byla idyličnost této válečné povídky i historicky takřka již dána. A tak končí tato válečná kronika 18.století docela rokokově: v jasu a nekrvavě, protože vlastně docela neválečně.

(Zdeněk Nejedlý)

Idylický příběh plný jemného humoru a ironie, i přes romantický závěr rozkošný a určitě si zasluhující pozornost dnešních čtenářů.