Popis projektu

Povídka

Napsáno 1878. Vydáno poprvé v Koledě 1878, poté v Z bouřlivých dob 1882, 1889

Ohodnoťte

Zatím bez hlasování.

Mladý Václav Straka z Nedabylic přijíždí ohlásit otci na náchodský zámek příjezd zimního krále. Starý zámecký hejtman nechce věřit sluchu, že král, český král, utíká, aniž by byl v bitvě. Navíc se dozví, že synova rána není z bitvy, ale ze souboje o dámu. Stařec zapřísahá nejvyššího kancléře pána z Roupova, aby odradil krále od opuštění země, v noci vnikne i ke králi Fridrichovi, aby ho prosbou i výčitkou přiměl k setrvání. Ani obraz statečného krále Jiřího, jenž tu také spal, ale když prve přemohl loupežného Koldu, nezvrátí Fridrichovo rozhodnutí. Ráno přece odjede.

Pan Straka měl ve své komnatě rozvěšeny husitské zbraně. Po králově odjezdu je zakope a na jejich místo pověsí podkovu, kterou králův kůň ztratil na útěku z Náchoda. Odjede mu i syn za Němkou Markétou někam na Rýn. Stařec se hroutí lítostí… Do ciziny se uchýlí i paní zámku, Salomena Slavatová ze Smiřic. Straka zůstane.

Večery tráví čtením Historického kalendáře Adama z Veleslavína. Často se na koni toulá krajem a na hranicích hledí do dálných končin, kam utekl král nešťastné země a syn nešťastného otce.

Roku 1624 se setká na hranicích s J.A.Komenským a Jiřím Sidonským ze Sloupna; zpráva, že jeho syn Václav, zrazen Němkou, byl viděn v Lešně a dal se tam do služeb proti císaři, jej poněkud ukonejší, ale k odchodu z vlasti se neodhodlá. Za rok zahyne při obraně svého dvorce, v němž se zabarikádoval…

Stručná a hutná povídka s romantickými prvky je zajímavá tím, že se v ní objevuje samotný Komenský.

Nepříznivý dojem a osudné následky zbabělého útěku Friedrichova, který k jeho zkáze přispěl více než porážka sama, jest zachycen velmi šťastně podle stavu tehdejšího bádání, postava starého Straky a rozpor, v němž se ocitá s okolím královým i vlastním synem, jest téměř symbolem současného stavu, v němž odhodlanost a ochota k obětem podléhala téměř velikášství, ruku v ruce s malomyslností bujícímu. Postava krále Friedricha, pojatá v ostrém protikladu s vlasteneckým nadšením starého hejtmana, vystupuje ovšem v nepříznivém osvětlení tehdejších názorů vědeckých, z nichž dnes leccos se změnilo, poněvadž mnoho dovedeme lépe chápati (nechci říct omlouvati).

(Václav Novotný)

V konfrontaci s průvodem exulantů v čele s Janem Amosem Komenským se někdejší energický hejtman a muž odhodlaný bojovat jeví jako politováníhodný ztroskotanec, jako zajatec ideálu, který se stal iluzí. Titulní postava byla v daném případě podřízena záměru ukázat smutnou posloupnost dějinné porážky a bezmocné skleslosti v pobělohorských Čechách. Jenom nevelký rozměr a velké myšlenky v povídce pronášené, volba starého muže jako titulního hrdiny (který navíc zahyne při obraně vlastního dvorce) a potlačení milostného motivu zachraňují “Zámeckého hejtmana” před údělem “Viktory”. Oproti té první sentimentální povídce patří “Zámecký hejtman” k rodu próz rétoricky tezových.

(Jaroslava Janáčková)