Popis projektu

Povídka

Napsáno 1885. Vydáno poprvé ve Zlaté Praze 1885, samostatně 1887, poté ve sv. 24 Sebraných spisů I a ve sv. 7 Sebraných spisů II

Ohodnoťte

Zatím bez hlasování.

Doubravický vladyka, Prokop Odroda, se vrátil zpět do vlasti z Uher, kde bojoval pod Jiskrou z Brandýsa. Ve svých 44 letech se oženil s 19letou Elškou, dcerou po táborském hejtmanu Mikuláši z Tichonic. Kdysi ji se svým bratrancem nalezli na bojišti po bitvě u Lipan, kde spolu bojovali proti Táborům. To jí bylo 5 let a chránila ji její teta Bonuše. Odrodův bratranec se jí ujal a vychoval ji.

Elška se sňatkem souhlasila hlavně kvůli tetě. Ale přísný válečník nedovedl být manželem tak milujícím, jakým si jej Elška představovala a přála. Elška se zprvu snažila svou srdečností, mírností a laskavostí rozehřát manželovo srdce, ale marně. V duši se jí usídlil smutek a prázdnota.

Vladykovi Odrodovi byli milejší koně. Stalo se, že mu jeden pěkný, mladý zemřel. Ve své pověrčivosti svaloval vinu tohoto neštěstí na cikány, které, když na koni jel, před nedávnem potkal. Prý ho očarovali. Právě ten den, kdy kůň pošel, objevili se cikání poblíž jeho dvora. Pustil se za nimi. Avšak marně, cikáni utekli. Na pokraji lesa narazil na pověstné “Adamníky” čili “Naháče”. Nesnesl takové kacířství a rozprášil je. Téhož večera však přišel na Odrodův statek mladý muž – Laurin, syn po táborském hejtmanu Václavu z Metelska, který svou neobyčejnou výmluvností a horlením pro svatou, čistou pravdu, ale i svým krásným zevnějškem okouzlil strádající Elšku. Ta v něm navíc poznala přítele z dětství.

A tak začal Laurin docházet za Elškou do dvora.

Vladyka však nepřestal “naháče” stíhat. Jeden z chycených sedláků na mučení přiznal, že nosil vladykově ženě vzkazy od Laurina, které uschovával v práchnivějícím dubu na chlumku za vladykovým dvorcem. Vladyka se rozhodl, že ji přistihne při činu. Vyjel si na oko do městečka, ale potají se vrátil na zmíněný chlum. Podvečer Elška skutečně přišla a vladyka viděl, jak se k ní z dubu vztáhly Laurinovy roztoužené ruce.

Když ji začal Laurin přemlouvat k útěku a vyznávat lásku, vyběhl vladyka z úkrytu, vrhl se na ženu a smrtelně ji poranil. Laurin však nemeškal a vladyku probodl dýkou. Vladyka zemřel na místě, Elška až později, v blízkosti svého milovaného Laurina…

Zemanka je čiře romantickou historií vražděné a vraždící lásky, vsazenou v rámec znovu po Lipanech bujícího sektářství.

(Jaromír Borecký)

Kolorit historický jest v “Zemance” matnější, než jaký zvykli jsme u Jiráska vídati. Ovšem, dějiny o Adamnících jsou nad míru skoupy a nespolehlivy, jak Palacký sám vyznává, i není proto divu, že spisovatel tak seriózní, jakým jest Jirásek, jenž pravý význam a dosah historických povídek a románů pojal a také tím svědomím ve pracích svých se řídí, nechtě hřešiti fantazií na úkor dějin, stal se jednou mimoděk poněkud suchopárnější, váže látku k povídce své z ovzduší tak málo probádaného a vůbec tak málo známého. Přes to všecko však “Zemanka” čestného úspěchu se nemine, a zvláště psychologicky tak delikátně propracovaná postava Elščina každému čtenáři utkví jistě v paměti na dlouho.

(dobová kritika)

Nádherná povídka s úchvatnou atmosférou polipanské doby a osudovou láskou.