Alois Jirásek v československém parlamentu

“Bylo samozřejmo, že Alois Jirásek delegován byl národní demokracií Karla Kramáře do Revolučního Národního shromáždění, jež vypracovalo ústavu. Zasedal pak také v prvním voleném senátu jako příklad a vzor: ano, toť senátor, jak mnozí u nás si představovali, jak tanul nám na mysli při čtení dějin římských. Skromný, nenáročný, jako vždy, vystupoval v senátu nenápadně, ale všeobecná vážnost a úcta stále stavěla jej v popředí. Neobyčejně svědomitě vykonával svůj mandát: vždy včas na místě, vždy vytrval až do konce – a byly tehdy schůze, při nichž čas neměřen, hodiny nerozhodovaly. Bedlivě sledoval průběh jednání, při velkých projevech často vycházel před řečnickou tribunu a přidržoval si ruku u ucha, aby ani slůvko mu neušlo. Při tom vždy klidný, i při prudkých debatách. Politický boj nebyl nikdy jeho doménou, nyní pak tím spíše ponechával jej jiným, mladším, že snad více než ostatní chápal, cítil a prožíval tu obrovskou, šťastnou, radostnou změnu osudu našeho národa, splněn životní jeho sen, korunováno dílo, na němž pracoval půl století. Byl patriarchou, který vidí jen věci veliké, a drobný, denní boj a zápas ponechává druhým. Dobré, předobré jeho věci, jakoby říkaly: jen zápaste, jen bojujte, vždyť zdravý jest kvas, zdravé je vření, nechť nové myšlenky se rodí, nechť zápolením duchů blahodárný pro vlast vzejde čin! Proto byl vždy tak klidný, mírný, shovívavý, proto nikdy, ani za vzrušených i bouřlivých debat se nerozčílil, nerozechvěl, ač nebylo snad posluchače pozornějšího. Byla to povznešenost velikého ducha, byla to celoživotní zkušenost muže, jehož cesta vedla po výšinách. Své dílo považoval za dovršeno… Do debat nezasahoval, ale přece vystoupil rázným činem, bylo-li potřeba: v prvním voleném senátu projednávána předloha učitelská. Učitelstvo s ní nesouhlasilo, neboť daleko nevyhovovalo jeho přáním. Národní demokracie, vázaná koaliční disciplínou, musela pro předlohu hlasovat. Alois Jirásek, jenž vždy byl učitelem, s učitelstvem cítil, s ním svůj život prožil, prohlásil, že pro předlohu hlasovat nemůže a koalice jeho stanovisko uznala. Při druhých volbách do senátu již nekandidoval, jeho místo, k němuž stále zalétalo tolik pohledů, osiřelo.”

Básník a Jiráskův žák S.K.Neumann se k Jiráskovu působení v parlamentě vyjádřil následujícím způsobem:

“Národní demokracie využila popularity spisovatele, jehož dílo mělo značný lidovýchovný význam v době předválečné, ale využila také legendy, která se utvořila kolem známého Manifestu českých spisovatelů a známé přísahy… Národní demokracie vyslala do senátu spisovatele neschopného již politické práce, který tu bude ještě zbytečněji seděti, vyslala do senátu nikoli člověka a pracovníka, nýbrž jen populární jméno, aby jím lákala a imponovala”.

“Pak jsem se s Jiráskem osobně setkal až v prvním Národním shromáždění, kdy už měl slabý zrak i sluch. Vidím ho dosud jasně, jak sedával ve své národně-demokratické lavici uprostřed sněmovny blízko před řečnickou tribunou a nastavoval si rukou ucho, když chtěl slyšeti dobře některého řečníka. To bylo ovšem v první době, kdy jsme bývali v malostranské sněmovně stále všichni.”

Alois Jirásek ve stenoprotokolech Národního shromáždění ČSR 1918-1920

Alois Jirásek byl zvolen do výboru pro ochranu historických památek a přírodních krás, navrhl zřízení university s českou vyučovací řečí v Brně a organizaci úřední ochrany památek. Dotazoval se ministra vnitra stran zakázaného pokoutního pražského tisku.

2.schůze 15.11.1918

Návrh poslance Aloise Jiráska a dr.K.Engliše a soudr. na zřízení university s českou řečí vyučovací v Brně

Par. 1.

V Brně se zřizuje universita s českou řečí vyučovací s třemi fakultami: právnickou, filosofickou a lékařskou.

Par. 2.

Právnická fakulta otevře se počátkem studijního roku 1919/1920, fakulta filosofická otevře se nejpozději počátkem stud.roku 1921/1922, fakulta lékařská otevře se nejpozději počátkem stud.roku 1922/1923.

Par. 3.

Theologická fakulta v Olomouci zůstává na dále samostatnou. Studijní knihovna v Olomouci přenese se do Brna a přičlení se k nově zřízené universitě.

Par. 4.

Knihovna Ústavu národního hospodářství, finanční vědy a statistiky a Ústavu věd právních a státních při české vysoké škole technické v Brně přenese se jako knihovna seminární na nově zřízenou fakultu právnickou v Brně.

Par. 5.

Provedení tohoto zákona ukládá se úřadu pro správu vyučování a národní osvěty v dohodě s úřadem pro správu finanční a pro správu veřejných staveb.

Par. 6.

K řešení otázek, souvislých se zřízením nové university v Brně dosazena budiž při úřadu pro správu vyučování a národní osvěty jako poradní sbor pro každou fakultu za předsednictví zástupce vlády čtyřčlenná komise, jmenovaná ministerstvem. Dva členové komise jmenováni buďtež z profesorských sborů příslušných fakult university v Praze, dva členové z kruhu vědeckých na Moravě. Až do ustavení akademických úřadů jednotlivých fakult vykonávají tyto komise jich funkce.

Par. 7.

Zákon ten nabývá účinnosti dnem vyhlášky.

Ve formálním ohledu se navrhuje, aby návrh byl přikázán výboru školskému.

3.schůze 19.11.1918

Tisk 17. Návrh posl. A.Jiráska, dra K.Engliše a soudr. na zřízení university s českou řečí vyučovací v Brně

10.schůze 17.12.1918

Tisk 130. Návrh Aloise Jiráska a soudr. na organisaci úřední ochrany památek v republice československé

Roku 1912 zřízen byl v Praze c.k. zemský konservatorát (později památkový úřad), rozdělený na dvě vzájemně zcela oddělené sekce, českou a německou, jako expositury státního památkového úřadu ve Vídni. Prohlášením československé republiky nastává nutnost, upraviti ze základu úřední ochranu památek, ježto česká sekce není organisována tak, aby mohla říditi ochranu památek i na Moravě, jež podléhala přímo Vídni, a na Slovensku, kde nebylo vůbec podobné organisace. Německá sekce uznávajíc Německé Rakousko uchovala si svoji závislost na Vídni.

Moderní ochrana památek není již záležitostí ryze technickou, jak tomu bylo v 19.století – což vedlo k restauracím rázu Karlštejna, Kutné Hory apod. – nýbrž je podložena filosofickým názorem a výsledky bádání vědeckého. Předmětem moderní ochrany památek jsou nejen památky umělecké a historické (architektura, sochařství, malířství), nýbrž i památky lidového umění (stavby, kroje atd.), památky přírodní a ochrana domoviny, jež často souvisí navzájem tak úzce, že dělení jejich je značně obtížné. Naproti tomu ochrana památek prehistorických, jako památek ukrytých v zemi a neživých, doporučovalo by se přičleniti k ústřednímu ústavu, který bude míti přiděleny musejní Památky, tedy budoucímu ústřednímu státnímu museu.

Proto doporučovalo by se zříditi při ministerstvu školství a národní osvěty státní památkový úřad, složený z rovnocenných úředníků vědeckých (historika umění, národopisce a přírodopisce) a praktických (architekta, sochaře a malíře). Úředníci vědečtí musí se vykázati příslušnou odbornou kvalifikací (dějiny umění, národopis, přírodní vědy), úředníci praktičtí absolvováním odborných učilišť a praktickými zkušenostmi. Těchto šest úředníků – generálních konservátorů – tvořilo by kolegium, v jehož čele by stál, jež by zastupoval na venek a jehož agendu by řídil vždy jeden z těchto šesti úředníků, od ostatních na jeden rok volený.

Úkolem ústředního památkového úřadu by bylo:

1. Dbáti o to, aby ochrana památek v celém státě byla na současné výši vědy a techniky.
2. Vypracovati návrhy zákona, nařízení a prováděcích předpisů v oboru ochrany památek (zákon na ochranu všech památek, spadajících do kompetence tohoto úřadu, nařízení o kontrole obchodu s památkami, ustanovení stavebního řádu, pokud se dotýkají stavby měst, vesnic v celku i jednotlivostech atd.).
3. Vypracovati přesné instrukce pro veškerou úřední státní službu při ochraně památek.
4. Podávati ministerstvu návrhy na jmenování vědeckých i technických úředníků.
5. Rozhodovati zásadně v důležitých otázkách ochrany památek, jež mu budou vyhrazeny.
6. Dozírati na podřízené úřady.
7. Vydávati a redigovati úřední publikace. Při ústředním památkovém úřadě bylo by nutno vybudovati památkový archiv celého státu a laboratoř ke zkoušení starých materiálů a method konservačních.

Ústřednímu památkovému úřadu byly by podřízeny tři památkové úřady v oblasti české, moravsko-slezské a slovenské, jejichž úřednictvo by se skládalo vždy z historika umění, z národopisce a technicky a umělecky vzdělaného odborníka. Do kompetence zemského památkového úřadu spadá vše, co není vyhrazeno ústřednímu památkovému úřadu, tudíž ochrana památek uměleckých, historických, národopisných a ochrana domoviny.

Na vybudování další sítě ochrany památek (v okresích) nelze činiti návrhů, ježto tyto jsou závislé na správním rozdělení státu a na organisaci musejní, ev.archivní.

Státní památkové úřady buďtež vždy vyzvány k účastenství při poradách, jednáních komisionelních a k podávání dobrozdání, jde-li o jakoukoli změnu na stavu památky (architektury, sochařských a malířských děl), ať opravou či jiným způsobem (např. doplňkem, zbořením atd.) v majetku veřejném (státním, samosprávném, církevním) nebo i soukromém (pokud ovšem soukromá díla sochařská a malířská jsou součástí fasád, zahrad apod., tj. pokud jsou viditelny z majetku veřejného (ulic, cest apod.).

V Praze 4.prosince 1918

Alois Jirásek a další (F.Sís, Dr. Vrat.Černý, Machar, Dr.Matoušek, Dr.Herben, Mattuš, Dr.Malínský, Dr.Hajn, Boh.Fischer, Rebš, Ing. O.Nekvasil, Dr.Lukavský, Kalina, Dr.Scheiner, Dr.Budínský, Rosenkranc, Dr.Vaněk, Votruba, Dr.Preiss, Janda, Dr.Němec, Dr.Metelka, Heinrich, Dr.Bulín)

25.schůze 31.1.1919

Předsedající:

Výbor pro ochranu uměleckých památek a přírodních krás usnesl se, neustaviti se a nevstupovati v činnost, nýbrž splynouti s výborem kulturním, z toho důvodu, že uskutečněním návrhů Aloise Jiráska a soudr. na ochranu uměl.památek by se existence tohoto výboru stala bezúčelnou a že výbor jiné práce pro tuto dobu nemá. Členové výboru vzdávají se této své funkce (a značná část jich působí ve výboru kulturním.

Jsou proti tomu námitky?

Není tomu tak. Jest tudíž výbor pro ochranu uměleckých památek zrušen a přikáži agendu jeho výboru kulturnímu. Myslím, že mohu nad tímto usnesením vysloviti povděk a přání, aby bylo toho následováno, poněvadž zbytečně velký počet výborů, z nichž mnoho bylo zvoleno pro otázky sobě velmi příbuzné, nebyl by postupu prací Národního shromáždění jistě na prospěch. (Hlučný souhlas)

51.schůze 20.5.1919

Tisk 1003. Odpověď ministra vnitra na dotaz členů NS Al.Jiráska, J.Kvapila, J.S.Machara a soudr. stran pokoutního tisku pražského

Dotaz posl. Al.Jiráska, Jaroslava Kvapila a J.S.Machara k panu ministru vnitra Ant.Švehlovi stran pokoutního tisku pražského

Pane ministře!

V listopadu 1918 zakročil jste přísně, ale s naprostým souhlasem veškeré slušné veřejnosti proti revolverovému tisku pražskému, této hlíze na čistém těle české publicistiky, a zastavil jste vydávání několika týdenníků, tyjících z nejsprostších sensací, z klepů a ze surových pudů davových. Netrvalo dlouho a tyto časopisy začaly vycházeti znova, s tituly jenom nepatrně změněnými, týmž nákladem a s týmiž vydavateli i redaktory, ba jeden z nich okázale otiskuje si svoje dřívější záhlaví na první straně listu, prohlašuje, že je zákonem chráněno. Přes dva měsíce přihlíží veřejnost tomuto neuvěřitelnému zjevu, že lze v naší republice porušovati výslovné zákazy, a ptá se, kdeže jest autorita vlády a především autorita Vaše, pane ministře vnitra? Ptáme se Vás i my podepsaní, vyžadujíce si Vaší odpovědi, vycházejí-li tyto Vámi zakázané listy nanovo s Vaším vědomím a souhlasem, či zda jste podnikl proti tomuto zřejmému porušování vládní autority, čeho třeba, a ne-li, jste-li ochoten zabrániti znova, a to trvale nešvaru, jejž pokoutní tisk pražský způsobuje.

V Praze dne 21.února 1919

Alois Jirásek a ostatní (Kvapil, Dr.Herben, Dr.B.Němec, Viktor Dyk, Sokol St.K., Heinrich, Dr.Schieszl, Sís, Dr.Mareš, Dr.Hajn, Dr.Budínský, Dr.Preiss, Dr.Stránský, B.Viková-Kunětická, Kalina, Machar, Dr.Šámal, Dr.Franta, Dr.Syllaba, Dr.Engliš)

Odpověď ministra vnitra na dotaz členů Národního shromáždění pp. Al.Jiráska, Jaroslava Kvapila, J.S.Machara a soudruhů stran pokoutního tisku pražského

Výměrem policejního ředitelství ze dne 18.listopadu 1918, č.9149, bylo na základě par. 7 lit.a) zákona ze dne 5.května 1869, č.66, ř.z., zastaveno další vydávání periodických časopisů “Čtveráček” (vyd. František Mottl), “Lucerna” (vyd. Jindřich Poupě), “Pražský zájemník” (vyd. Antonín Kučera), “Humory”, “Hlas Prahy” a “Šípy” (vyd. Hugo Kalista). Opatření toto mělo žádoucí výsledek pouze u listu “Čtveráček”, který více neobživl, a u časopisu “Hlas Prahy”, “Humory” a “Šípy”, proti jejichž zastavení byla podána stížnost. Za to však vydavatelé ostatních zastavených listů oznámili vydávání nových časopisů a to: Hugo Kalista oznámil ještě téhož dne, kdy mu byl shora zmíněný výměr policejního ředitelství doručen, že dosavadní list jeho “Vltavan”, který vycházel dosud jako měsíčník, bude nyní vycházeti jako týdenník. Několik dní na to oznámil Kalista, že zmíněný časopis bude míti přílohu “Volná Tribuna” a že list ten, zabývající se doposud místními poměry měst povltavských, bude změněn v politický týdenník. Dále oznámil Antonín Kučera dne 22.listopadu 1918 vydávání listu “Pražské Zajímavosti” a dne 3.ledna 1919 vydávání listu “Pražský Nájemník” a posléze oznámil Jindřich Poupě dne 14.prosince 1918 vydávání listu “Echo Prahy”.

Všechna tato oznámení, jež odpovídala tiskovému zákonu, byla vzata na vědomí. Listu “Pražské zajímavosti” vyšlo jen jedno číslo. Že se vydavatelům těmto jednalo pouze o to, obejíti zákaz policejního ředitelství a vydávati zdánlivě v záhlaví přelíčené listy s obsahem jen málo pozměněným a tendencí posavadní, ukázalo se teprve časem. Vydavatelé listů “Pražský nájemník” a “Vltavan” sami poukazují na souvislost s dřívějšími listy “Pražský Zájemník” a “Šípy” uvádějíce tato označení v podtitulu. Vzhledem k tomu zastavil jsem další vydávání časopisů “Echo Prahy”, “Pražský Nájemník” a “Vltavan”, které podle způsobu psaní právem sluší řaditi mezi tisk označený nechvalným přívlastkem “pokoutní”, a které měly býti pouze náhražkou za zastavené časopisy “Lucerna”, “Pražský Zájemník” a “Šípy”. Zároveň zamítl jsem odvolání, jež bylo podáno proti zastavení tiskopisů “Humory”, “Hlas Prahy” a “Šípy”.

Policejnímu ředitelství jsem důrazně vytkl, že nezakročilo proti zmíněným jen v záhlaví přelíčeným listům ihned, když samy demaskovaly svůj účel a zejména, když se v podtitulu časopisu “Pražský Nájemník” objevil dodatek “dříve Pražský Zájemník” a v podtitulu časopisu “Vltavan” dodatek “dříve Šípy”. Současně jsem zemskou správu politickou vyzval, aby věnovala pokoutnímu tisku zvláštní pozornost a rázně zabránila nešvaru, jejž způsobuje tisk takový.

V Praze 14.května 1919

55.schůze 27.5.1919

Předseda:

Nepřítomnost svou omluvili … zaměstnáním Alois Jirásek (na tento týden).

56.schůze 28.5.1919

Předseda:

Nepřítomnost svou omluvili … zaměstnáním Alois Jirásek (na tento týden).

58.schůze 24.6.1919

Předseda:

Omluvili se: churavostí … Alois Jirásek (pro nejbližší schůze).

59.schůze 25.6.1919

Předseda:

Omluvili se: churavostí … Alois Jirásek (pro nejbližší schůze).

64.schůze 15.7.1919

Předseda:

Omluvili nepřítomnost svou zaměstnáním … Alois Jirásek (na tento týden)

65.schůze 17.7.1919

Předseda:

Omluvili nepřítomnost svoji dnes zaměstnáním … Alois Jirásek (na tento týden)

81.schůze 7.10.1919

Předseda:

Omluvili se churavostí … Alois Jirásek (pro tento týden)

82.schůze 9.10.1919

Předseda:

Omluvili nepřítomnost svou v dnešní schůzi churavostí … Alois Jirásek (na tento týden)

85.schůze 28.10.1919

Předseda NS Tomášek uvádí za nadšených ovací do dvorany presidenta republiky dra T.G.Masaryka.

Předseda /po zapění obou národních hymen pražským Hlaholem, zvoní/:

… Schůzi tuto konáme v místnosti, v níže se naše národní revoluce – pokud šlo totiž o její část tady uvnitř starého Rakouska, o revoluci na půdě domoviny – připravovala, z níž vlastně v nezapomenutelných nám všem okamžicích toho celého převratu, osvobození národa bylo prvně váhou dokonaného díla proklamováno, a jež tehdy byla jaksi ohniskem celé české revoluce. Tedy odtud, s tohoto místa zněla prorocká slova, jimiž burcoval národ Alois Jirásek a jež nevystižitelnou velebou vznášela se touto síní a odtud do celého národa. Tady vykonána byla přísaha, kterou jsme definitivně súčtovali s bortícím se Rakouskem a přihlásili se k revolučnímu praporu, na němž napsáno bylo: Samostatný stát svobodnému národu …

127.schůze 9.3.1920

Předseda:

Omluvili se churavostí … Alois Jirásek /pro 2 schůze/

128.schůze 11.3.1920

Předseda:

Omluvili se churavostí … Alois Jirásek

Alois Jirásek ve stenoprotokolech Senátu Národního shromáždění ČSR 1920-1925

Alois Jirásek vykonal slib jako zvolený senátor Národní demokracie 26.5.1920.

1.schůze 26.5.1920

Senátní tajemník Dr.Šafařovič:

… Ježto nebylo proti volbě ze žádné strany podáno stížností a neshledány žádné zákonné závady volitelnosti jednotlivých zvolených, bylo usneseno ověřiti volbu těchto senátorů:

… Za Národní demokracii a agrární oposici: … v I.skrutiniu: … Jirásek Alois, spisovatel, Praha

Senátní tajemník Dr.Šafařovič čte jména senátorů. Senátoři přistupují k ministerskému předsedovi Tusarovi a skládají slib podáním ruky a slovem “slibuji” nebo “slubujem”, po případě “ich gelobe” nebo “fogadom” v tomto pořádku:

… Jirásek Alois …

11.schůze 13.7.1920

Předseda:

… Podle par. 2 jedn.řádu obdrželi dovolenou … páni senátoři Al.Jirásek a Ružiak na tuto schůzi.

66.schůze 9.8.1921

Předseda:

K žádosti navrhuji, aby byla udělena 14denní dovolená sen. Al.Jiráskovi. Kdo z pp. senátorů s udělením této dovolené souhlasí, prosím, aby zvedl ruku. (Děje se.)

To jest většina. Dovolená se uděluje.

164.schůze 29.5.1923

Místopředseda dr.Soukup:

Sděluji, že udělil jsem dovolenou pro dnešní schůzi panu sen. A.Jiráskovi.

169.schůze 2.7.1923

Předseda:

Sděluji, že udělil jsem dovolenou pro tento týden … p.sen. Al.Jiráskovi …

178.schůze 29.11.1923

Pokračování v rozpravě o zprávě I.národohospodářského výboru, II. ústavněprávního výboru k vládnímu návrhu zákona o okresních záložnách hospodářských a kontribučenských fondech peněžních v Čechách.

Sen. Zuleger (německy):

Slavný senáte! Jakožto člen národohospodářského výboru slavného senátu kladu sobě za čest prohlásiti, že budeme hlasovati pro zákon a to z následujících důvodů. (Sen.Jirásek: Přece se jednou Češi s Němci dohodnou!)

204.schůze 13.5.1924

Předseda:

Navrhuji, aby byla udělena zdravotní dovolená … na dobu 6 neděl panu sen. Al.Jiráskovi …

Kdo s tímto návrhem souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Návrh můj je přijat.

216.schůze 30.6.1924

Předseda:

Sděluji, že udělil jsem dovolenou … pro tento týden sen. Aloisu Jiráskovi …

227.schůze 8.10.1924

Předseda:

Sděluji, že udělil jsem dovolenou … na dobu jednoho týdne p.sen. A.Jiráskovi.

264.schůze 26.5.1925

Předseda:

Navrhuji, aby byla udělena zdravotní dovolená … do konce tohoto zasedání sen. Al.Jiráskovi.

Kdo s tímto návrhem souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Můj návrh je přijat.

Alois Jirásek ve stenoprotokolech Národního shromáždění ČSR 1920-1925

Alois Jirásek se účastnil společné schůze obou komor NS, která volila presidenta.

Společná schůze 27.5.1920

Pan zapisovatel Špatný začne se čtením jmen.

Zapisovatel pos. Špatný (čte jména poslanců a senátorů, kteří odevzdávají hlasovací lístky):

…

Zapisovatel senátor Svěcený (čte):

… Jirásek Alois …

Předseda Tomášek:

… po provedení skrutinia:

Prohlásím výsledek volby. Odevzdáno bylo 411 platných hlasů. Třípětinová většina z toho činí 247 hlasů.

Z toho obdrželi: Dr.Tomáš Garrigue Masaryk 284 hlasy (Shromáždění povstávají. Bouřlivý, dlouhotrvající potlesk československých poslanců a volání slávy), dr.August Naegle 61 hlas. (Dlouhotrvající potlesk němec. poslanců.)

Prázdných lístků bylo odevzdáno 60, roztříštěných 6.

Jest tedy dr.Tomáš Garrigue Masaryk zvolen presidentem československé republiky. (Bouřlivý, dlouhotrvající potlesk československých poslanců, kteří povstávají. Potlesk a volání slávy na galeriích.)

(Zdroj: digitální parlamentní knihovna PS PČR)