Marie Jirásková, rozená Podhajská (1859-1927) byla Jiráskovi od roku 1879 až do své smrti věrnou a starostlivou manželkou. Její smrt Jiráska těžce zasáhla a prokazatelně zhoršila jeho špatný zdravotní stav, takže ji přežil jen o pár let. O pohřbu Jiráskovy ženy se dochovala stručná dobová reportáž z tehdejšího tisku a naštěstí i několik vzácných snímků z dílny místního fotografa A.Fuchse.
Jak Marie svého muže milovala, o tom svědčí i její vřelá slova z jejího dopisu Lojzíkovi:
“My Tě pozdravujeme a líbáme, a těšíme se na Tebe, bez Tebe je pro mne všude poloviční radost. Tvá Marie”
POHŘEB PANÍ M.JIRÁSKOVÉ V HRONOVĚ (1927)
V Hronově, 5.dubna 1927
Jiráskův pomezní kraj se starobylým Padolím dnes byl pln smutku.
Do tiché vilky nahoře nad městem pod borovým lesem přivezli včera mrtvou “paní radovou” – tichou, skromnou družku našeho patriarchy, jejíž náhlý skon v první dubnový den bolestně vzrušil celou naši veřejnost.
V Jiráskově zahrádce na Padolí kolem vilky vyrážejí první petrklíče a nahoře v sadě u lesa vesele koncertují špačci, všade hlásí se nový život – ale v noci z pondělí 4.dubna na úterek 5.dubna zavanul mrazivý dech smrti. Mrtvá paní Jirásková uložena byla v prosté černé rakvi v přízemním pokojíčku vilky, v němž Mistr Alois Jirásek za letního pobytu v Hronově přijímá své četné hosty – v přemíře skvostných kytic a věnců z čerstvých květin, mezi nimiž dominoval překrásný věnec z bílého bezu a bílých karafiátů, poslední to dar osiřelého manžela s věnováním: “Mé drahé ženě.”
Z radnice, ze škol a řady soukromých domů vlály černé prapory, ve školním vestibulu, ve výkladních skříních fotografa p. Fuchse a knihkupce p. Šefelína budil pozornost poslední portrét zesnulé, ozdobený svěžími květy.
Pohřební obřad byl zahájen přesně o 2. hod. odpolední zapěním Foerstrova sboru Pěveckou župou Bendlovou za řízení sbormistra p. Jar. Hepnara. Mistr Alois Jirásek pro churavost nebyl sám osobně přítomen – z nejbližších členů jeho rodiny za rakví následovali: spisovatel dr. Hanuš Jelínek s chotí Boženou, syn JUDr. Jar. Jirásek s chotí, A. Prager s chotí, akad. malíř prof. Tříska s chotí (vesměs dcery Mistrovy), velmi četné nejbližší příbuzenstvo hronovské (rodiny Habrova, Čejchanova a Hubkova aj.), z oficiálních zástupců pak: předsednictvo Jiráskovy sokolské župy Podkrkonošské se starostou dr. Čížkem v čele, předsednictvo Jiráskovy župy turistické, městská rada a obecní zastupitelstvo hronovské, náčelník okresní politické správy v Náchodě vl. rada dr. Bayer, zástupci všech místních škol a korporací, družstva pro stavbu Jiráskova divadla v Hronově, čestné deputace sborů dobrovolných hasičstva, župního výkon. výboru Mladé generace čsl. Národní demokracie, Jiráskova okrsku Ústřední Matice divadelního ochotnictva s předsedou lékarníkem R. Boesem v čele, velkoprůmyslník Josef Bartoň-Dobenín z Nového Města n. Met. s chotí Marií, hraničářský hejtman Jindř. Vlček z Mal. Svatoňovic, starosta těl. jednoty Sokol dr. Jan Vostřebal z Nového Města n. Met., deputace profesorského sboru stát. reál. gymnasia v Náchodě prof. Zdeňka Trejtnarová a prof. Milosl. Nesládek aj.
Průvod zahájen byl žactvem všech místních škol za vedení učitelů a pohyboval se od letní vily Mistrovy kolem pivovaru na starobylé náměstí, které obešel, a kolem rodného domku Jiráskova nahoru ke kostelu s dřevěnou zvonicí a kolem fary na nový hřbitov – za hlubokého ticha. Poslední stánek pro mrtvou byl přichystán ve středu hřbitova, u hlavního kříže, o jedno pole níže rodičů Mistrových, odkud jest překrásný výhled na město a dál do pomezního kraje.
Po krátkém proslovu zástupce českobratrské Jednoty pěvecká župa Bendlova zapěla dojemný sbor na rozloučenou, načež syn a nejbližší přátelé Mistrovy uložili drahou zesnulou do lůna země.
Byl to okamžik teskně dojímavý.
Prostorný hřbitov naplněn byl tisíci lidu z pomezního Jiráskova kraje – za nízkou zdí nad širokými poli jásali skřivani – všade hlásilo se jaro, tady však končila se jedna kapitola. A daleko za lesnatými stráněmi mnoho mil na západ – nad Vltavou – v těchto okamžicích jistě na svou družku vzpomínal ten, který si jí vážil nad všecku slávu světa a jemuž dnes osvědčuje svoji příchylnost a lásku celý národ.
Pohřeb “paní radové” v Hronově byl tichý a dojímavý – jako ten celý její skromný život. Pomezní náchodský kraj nikdy Ji nezapomene.
-Zch-
