Dobrošov patří mezi významné vrchy náchodského kraje. F.Skácelík jej nazval roku 1918 “mysem náchodského ostrohu”. Již roku 1893 Alois Bureš, zakladatel náchodského odboru turistického, vyslovil myšlenku, aby byla na Dobrošově postavena rozhledna.
28. října roku 1895 byla pak vskutku na pozemku náchodského Sokola, podle návrhu stavitele Jana Svobody z roku 1894, dokončena její stavba. Veřejnosti byla zpřístupněna 1.12.1895 a roku 1898 byla postavena cesta z obce k rozhledně.
A stavba hned od počátku vyvolávala pozornost, jak svědčí ironicky pojatá zpráva katolického listu Obnova z roku 1899 o častých shromážděních na památném vrchu: “Naše hory zvaly se nedobytnou a nepřístupnou baštou všem sociálům a podobným živlům.
Mezitímco v našich průmyslových městech odbývaly se ty nejkrutější politické, volební atd. boje, zdejším horalem to nehnulo. Ale teď bude již jinak. Teď již na našich horách také svítá. Nezdolná bašta se prolomila, zrovna, kde byla nejpevnější. Právě největší kopec povolil – Dobrošov. Snad to způsobila ta rozhledna?! Tedy i u nás na horách osvěta se šíří. Světe div se! Dne 5. t.m. pozvali si Dobrošovští “pokročilí” slovutného řečníka až z Prahy, aby je potěšil a “poučil”. Sami ještě se styděli, aby byli šli, proto napřed poslali chasu. Ať se mají alespoň lépe děti, než ti jejich tatíci na tom bídném světě. Řečník to byl skutečně chlapík! Jak to mazal, tak to mazal, hlavně do vlády a jejích spojenců kněžourů. Že také pan biskup náš dostal svoji porci, jak by bez toho mohli Dobrošovští býti? Teď alespoň vědí, kdo udělal na světě zle, a my jim to nezávidíme. Byl tam také kdosi, jež při té špíně, která se tam chrlila na naše náboženství, se ozval řka: My si nedáme naši víru a kněžstvo tupit. Ale toho ten pan učitel z Prahy zpražil – co já – já víru netupím – já jsem také katolík a jakej? A chasa dobrošovská kejvala a měla z toho radost, že ten pán páterům zatopil, cožto hoši naši nejsou také lepší. Moc se to všem líbilo, až se z toho stala mela – div že se kudly nekoupaly; však ten pán z Prahy povídal, že se musí do všeho řízně bušit – a zase prý přijde na Dobrošov asi asi za 14 dní. To snad již také půjdou tatíci – trochu se vykurýrovat – dej jim Pán Bůh štěstí v tom ráji – co jim ten pán z Prahy přinese, my zůstaneme při tom, kde naši tatíci byli – a rádi bychom se s nimi také tam nahoře sešli… (Několik sousedů)”
Již po deseti letech se začaly objevovat návrhy její přestavby na rozhlednu reprezentativnější a typicky českou. Posledním, zato silným impulzem byla stavba turistické útulny v blízkém “Pekle” podle návrhu renomovaného, z lidového umění čerpajícího slovenského architekta Dušana Jurkoviče. Od roku 1910 probíhala s Jurkovičem jednání, která v roce 1912 vyústila v rozhodnutí postavit “půvabně členěnou, šindelem krytou, na kamenné podezdívce rozloženou, účelně zařízenou rozhlednu, jejíž šestihranná pásovitá věž se širokým dřevěným ochozem bude zdobiti vrchol památného Dobrošova”.
V roce 1914 padl návrh na pojmenování chaty po Aloisu Jiráskovi, ovšem až na konci první světové války, 24.dubna 1918, bylo tímto přípisem odboru Klubu českých turistů v Náchodě Aloisu Jiráskovi definitivně rozhodnuto o pojmenování chaty jménem Aloise Jiráska, který se v té době statečně a odhodlaně postavil do čela domácí inteligence v boji za naši samostatnost:
“Těžká doba přimyká národ ještě těsněji k Vašemu životnímu dílu! S novou silou v srdcích sledujeme Vaše historické projevy a z dnešní schůze, ve které jednáno o rozhodném provedení památníku československé kultury – Jiráskovy útulny – na vrchu Dobrošovském, ze kterého lze shlédnouti pohádkové dějiště Vašich děl, posíláme Vám svou upřímnou zdravici!”
Alois Jirásek s pojmenováním souhlasil a následně se vyjádřil tímto přípisem:
Základní kámen byl položen v roce oslav Jiráskových sedmdesátin, v červenci 1921. Stavět se však nezačalo okamžitě – bylo potřeba sehnat potřebné peníze, což trvalo dva roky. Významnou částkou přispěl místní velkoprůmyslník Cyril Bartoň-Dobenín, se kterým se Alois Jirásek osobně znal. Koncem března 1922 byla zbořena jedna část staré chaty a v květnu 1923 započala samotná stavba.
28.9.1923 byla Jiráskova chata slavnostně otevřena.
Alois Jirásek, který na stavbu osobně přispěl, jí při své první návštěvě 3.7.1924 (otevření se nezúčastnil) věnoval tato slova, která chovají na Dobrošově v nesmírné úctě:
“Milá chato dobrošovská, vzácné věci dáváš: veliký rozhled, ne pyšný, ale utěšený; radostný odpočinek po namáhavé pouti, bezpečný útulek v bouři. Tak v tvé výši; taka aby bylo v žití! A tobě budiž přáno, abys čněla nad krajem vždy šťastným a svými věrně milovanými!”
A Jiráskova chata na Dobrošově stojí dodnes. Na počátku 21.století byla opravena a přizpůsobena novým požadavkům a tento čtvrtek, v den svatého Václava, oslaví své kulaté narozeniny pestrým programem – viz program ZDE.
Nezbývá než popřát Jiráskově chatě dalších minimálně 100 let existence, mnoho ohleduplných návštěvníků, schopných správců i ochotných dárců, kteří podpoří její renovaci, aby vydržela v dobré kondici i pro další generace.
V galerii si prohlédněte opravdu vzácné snímky – z Jiráskovy návštěvy Dobrošova dne 2.9.1918 a jeho pozdější návštěvy nově postavené chaty.
(Zdroj: dobový tisk, KČT Náchod, brožura “Historie turistiky a Jiráskovy chaty na Dobrošově” z roku 2000, plakát stoletých oslav, archiv Památníku písemnictví)
