Popis projektu

Soubor črt

Napsáno 1917-1918

Ohodnoťte

Zatím bez hlasování.

Osamělé soumraky jsou básnickými fantaziemi. Osamělé soumraky, němé večery, kdy se zachce hovoru jako starému hudci houslí. A hudec hraje sám sobě divné fantazie; květy v nich i zapomenuté hroby. Osamělé soumraky, němé večery, kdy starý vypravěč zatouží povídat, vypravovat. Ale jen sám sobě vzpomíná…

Zjevují se duše nevykoupené, nemající klidu.

Jako ten stařík Mareček, litující stromů, které byly “zabity”. Rád by se podíval do Prahy, ale nemá peníze. A tak putuje od prahu k prahu. Dříve se mu chtělo spravovat celý svět, teď už ani boty nespraví, když mu ruka schromla.

A již se z mlh paměti vynořuje švec Čermák. Ušetřil si na hrob a funus 40 zlatých a dal je hlídat zámožnému sousedu Čejpovi. Přišel však syn s tím, že nutně potřebuje 50 zlatých, jinak že ho zavřou. Čejp mu nevěřil, ale otec, švec Čermák, mu našetřené peníze dal. Čejp měl pravdu. Syn prohýřil všechny otcovy našetřené peníze.

Další fantazie se týká uherského vpádu.

Čtvrtá fantasie se týká smrti pana Petra Voka. Umírající vladař sestoupí v dlouhé bílé noční košili se svou oblíbenou fenou do přízemí, kde se koná hlučná svatba. Na posledním stupni padá na zem. Hudba přestane, pána odnesou zpět do postele. Petr Vok leží se zavřenými víčky, těžce oddychuje a šeptem vybízí: Již pojedeme, pojedeme. Jeďme ve jménu jediného boha na věky požehnaného.

Poslední obrázek “V samotě” (viz samostatně) vyvěrá z válečného dusna, které tíží svými úzkostmi i celou přírodu.

Celý cyklus upoutává střídáním snu a skutečna, smíšením minulosti s přítomností, v čemž je jeho zvláštní kouzlo.

(Jaromír Borecký)