Popis projektu

Soubor povídek

Napsáno 1872-1883. Vydáno poprvé v roce 1878 a doplněné 1886

Ohodnoťte

Zatím bez hlasování.

Nejedna “povídka z hor” vznikla patrně v tvůrčími dotyky s prózami ještědskými (Karolíny Světlé). Vztah k románové kompozici Světlé mohl jenom násobit prudký spád Jiráskovy povídky.

Mezi hrdiny Jiráskových povídek z Hronovska je hodně osob s prudkým temperamentem a zvláštním chováním (“divousů”), postav s losem vyděděnců, které si dobývají ztracená práva, majetky, sebevědomí a lásky. V tomto zápasu doznávají vždycky morálního vítězství, vzácněji praktického úspěchu. Vypravěč si vede pokaždé jako člověk zasvěcený do všeho, o čem se mluví. Je vševědoucí, kde používá vyprávění v osobě první (“Cestou”, “Dvorský”). Dává najevo radost z vypravování, dokáže navodit dojem rozpravy s čtenářem, zná kouzlo, které epika nabývá střídáním slovesného času minulého a přítomného, dbá na přímou řeč i možnosti řeči polopřímé a nevlastní přímé. Na rozdíl od Světlé, která se pohybovala převážně na úrovni jazyka spisovného a libovala si v knižnosti, Jiráskovy povídky z Hronovska z prvního desetiletí autorovy tvorby jsou blízké mluvenému jazyku lidovému a nářeční výrazy plynule vsazují do proudu řeči.

I když děje povídek vedly po hranicích života a smrti a postavy šly z jednoho ohrožení do druhého, přece rozuzlení v Jiráskových hronovských povídkách bývají smírná… Mladý Jirásek, ctitel Máchy, romantiků a Hřbitovního kvítí, byl, jak vidět, váben k lidem neklidného srdce, osudové vášně a temného činu.

Vesnická povídka byla pro Jiráska školou vypravěčského umu. Tím, že pojednávala o současnosti, vyžadovala zvláštní obratnost a vynalézavost ve stavbě i podání, měla-li působit životně a přesvědčivě. V tomto směru recenzenti prvních “Povídek z hor” vzdali autoru jen chválu. Jí povzbuzen poslal Alois Jirásek knížku Adolfu Heydukovi do Písku.

(Jaroslava Janáčková)

Jako “Povídky z hor” se označují první Jiráskovy prozaické práce, které realisticky zobrazují život v Jiráskově rodném kraji. Jirásek si v nich nevymýšlí, nic v nich neidealizuje. Skutečnost sama nabízí jeho tvůrčí fantazii řadu zajímavých, těžkých i krásných lidských osudů. Hrdiny jsou prostí hronovští sousedé, chudí chalupníci a bezzemci, i ještě chudší pohorští tkalci. “Povídky z hor” jako celek jsou osobitým realistickým obrazem české vesnice 40. až 80.let 19.století.

Do “Povídek z hor” se řadí tyto povídky:

Cestou (1872)

Na samotě (1872)

Dvorský (1872)

Zlaté srdce (1872)

Po letech (1873)

V nouzi (1873)

Ančár (1873)

Záliš (1874)

Pro statek otců (1874)

Prutovský (1874)

Na přípřeži (1874)

Divous (1877)

Na hranicích (1881)

Bataraška (1881)

Divý rod (1881)

Na Formance (1883)