I když osud přivedl Tomáše G. Masaryka při boji za naši samostatnost v době první světové války na stejnou loď s Aloisem Jiráskem, kdy oba svým odvážným nasazením přispěli ke zdárnému vzniku samostatného Československa (což je oba velmi sblížilo), v době před první světovou válkou si Masaryk s Jiráskem názorově a politicky moc blízcí nebyli a každý se pohyboval v jiném prostředí a mezi odlišnou skupinou lidí – měli například odlišný názor na pravost rukopisů, Masaryk podporoval uměleckou modernu apod. I přesto se Alois Jirásek s Masarykem vždy shodli na jedné věci – na lásce k českému národu.
A tak se přihodilo, že se Alois Jirásek stal spolusignatářem výzvy na podporu českého písemnictví otištěné v Masarykově nově vzniklém časopise Athenaeum dne 15.12.1885. Alois Jirásek (a spolu s ním i ostatní osobnosti, které nepatřily do Masarykova okruhu, jako například Jaroslav Vrchlický či Eliška Krásnohorská) prokázal, že je opravdový formát – výzva totiž směrovala na podporu i právě rodící se české moderny a nových českých periodik, jako byl Masarykův nový časopis, který se zřejmě potýkal s nízkým odběrem a zájmem. A Masaryk rovněž, neboť vyzval k podpoře i české spisovatele, jejichž umělecký styl mu byl opravdu velmi vzdálený.
VE PROSPĚCH ČESKÉHO ČTENÍ (1885)
Péče o nabytí, rozmnožování a zachování statků duchovních jest každého národa povinností rovněž pilnou a neodbytnou jako starost o blahobyt hmotný. Zejména národové, kteří jsou počtem menší a v sousedství národů velikých, musí tím horlivě přičiňovati se, aby v oboru duchovním netoliko zachovali úplnou svobodu a samostatnost, ale aby výtvory plynoucími z kmenovní zvláštnosti zjednávali sobě uznání, šetrnosti a úcty na obecném zápasišti dějinném. Zejména národové, jimž není dopřáno, aby ve vlastním zřízení státním měli oporu a záštitu své jazykové samobytnosti; národové, jichžto existenci nepřízeň šťastnějších v té stránce soupeřů strojí neustálé nástrahy; národové, kteří ze smutné zkušenosti již nabyli poučení, jak těžko jest zdvihnouti se z duchovního ponížení, vzpamatovati se z omráčení a domoci se opět nezkráceného práva životního, stále pevně stůjtež a bdětež na strážné věži interesů duchovních.
V takovém postavení nalézá se i národ český. Proto i jemu jest se zdvojeným úsilím zasazovati se o zbudování nedobytné tvrze duchovní, o získání síly, kteráž odrazí všechnu zlobu osudů, o nabytí jmění, jehožto cenu ani nejkrutější pohroma časů popříti a odníti nemůže.
Osvěta a vzdělanost, plynoucí ze zdroje domácího, pěstovaná duchem a jazykem vlastním, jest onen žulový, nevývratný základ, na němž životu i našeho národa kyne bezpečné a čestné trvání. Na tomto-li základě staneme všichni, když jménem Čechů se honosíme, nic neprospěje nad námi nepřízeň poměrů vnějších.
Uznávajíce toho naléhavou potřebu, aby v této předůležité stránce vnitřního života českého ozvalo se opět mocnější povzbuzení a stala se brzká, všestranná náprava, pozdvihujeme dnes srdečného hlasu ke všem krajanům v zemích našich korunních. Chceme promluviti k rodákům svým na prospěch domácího písemnictví, na prospěch české knihy.
S nemalým politováním totiž znamenáme, že poslední dobou zavládla v některých vrstvách národa našeho opět jakási netečnost, nevšímavost k domácí literatuře. Neutěšený ten zjev nesmí trvati déle, nemá-li národní naše bytost ve svém nejhlubším jádru doznati těžkého poškození.
Kniha česká zachovala nás při životě, vysvobodila nás z nastražené záhuby, vzpružila síly už už dohasínající, naplnila Čechy novým českým národem. Kniha česká stala se naším mečem a štítem, naším paládiem v stoletém zápase za právo naší obnovené existence. Kniha česká budiž nám na věky posvátná, poněvadž v sobě chová nejdražší poklad, jenž mimo tuto rodnou půdu po otcích našich nám zbyl: jazyk český.
Chceme-li tento jazyk netoliko udržeti, ale i zvelebiti a k někdejší jeho slávě doma i za hranicemi přivésti, musíme v českém písemnictví míti účastenství co nejhorlivější, musíme k české literatuře konati svou vlasteneckou povinnost, stále a poctivě, s radostí a s nadšením. S důrazem opakujeme tuto slovo: vlastenecká povinnost, aby už konečně vymýtěn byl mylný, věci tak vznešené, jako jest mateřský jazyk a národní literatura, nedůstojný názor: kdo českou knihu kupuje, že českou literaturu podporuje. Žádoucí a pro celou národní naši věc rozhodný obrat v poměrech literatury české stane se ihned, jakmile každý uvědomělý Čech dospěje k poznání, že má k národnímu písemnictví povinnosti, a že snaže se poctivě jim dostáti, podporuje toliko sama sebe, nabýváním nových a nových prostředků ke svému vzdělání, k osvícení rozumu a k ušlechtění citu.
S dobrým svědomím, s plným právem můžeme říci, že literatura česká v těch nepříznivých poměrech vnějších a vnitřních, s nimiž posud zápasila, s těmi chudičkými pomůckami hmotnými, jimiž posud vládne, za krátký čas vykonala divy, a že dnes v umělecké i vědecké, zábavné i poučné stránce své potřebám pravého vzdělání vyhovuje měrou velmi potěšitelnou. A jest potřebí toliko horlivějšího účastenství ze strany českého obecenstva v podnicích našich literárních, aby se plnily mezery našeho písemnictví a díla jeho stačila požadavkům nejvyšší současné inteligence ve všech oborech úplně.
Spisovatelé a nakladatelé čeští snaží se o rozkvět a pokrok literatury národní zajisté věrně a neúnavně. Máme také kruh vlasteneckého, horlivého čtenářstva, které živým a činným účastenstvím sleduje rozvoj domácí literatury; však nejen žádoucno, alebrž nezbytně nutno jest, aby se kruh tento značně rozšířil. Proto obracíme se ke všem uvědomělým vlastencům v Čechách, na Moravě, ve Slezsku, jakož i v jiných zemích žijícím s důtklivým, srdečným vyzváním: budiž každý z nich sám dle nejvyšší možnosti své odběratelem českých knih a časopisů a přičiniž se, aby ve kruzích svých známých a přátel šířil vědomí vlasteneckých povinností k písemnictví národnímu, lásku ke čtení, horlivost ve spolužití literárním. Zvláště k zámožnějším jednotlivcům a rodinám v české šlechtě a českém měšťanstvu obracíme se s důtklivou žádostí, aby účinlivěji než posud účastnili se v rozvoji a snahách národního písemnictví. Také obce naše, zejména městské, buďtež při sdělávání rozpočtů svých pamětlivy, že zřizování knihoven obecních náleží k nejnaléhavějším potřebám a nejpilnějším povinnostem našim národním.
Posavadní počet odběratelů a čtenářů českých knih a časopisů není v náležitém poměru ani k velikosti a duchovním potřebám našeho národa, ani k počtu krajanů našich, kteří sami se pokládají za uvědomělé vlastence.
Nevšímavost a netečnost takovýchto našinců k písemnictví národnímu nemá žádné platné omluvy. Ani té ne, jež tu a tam se ozývá, že totiž nepříznivé poměry hmotné nedovolují jim bráti do ročního rozpočtu výdaj na knihy. Písemnictví cizokrajnému, ve stránce národní nám nepřátelskému, daří se v krajinách českých přese všechno stísněnost národohospodářskou napořád výborně; toliko dobrá kniha, dobrý časopis český musí stále dovolávati se mezi Čechy svého práva.
Kéž by novým rokem stala se v tomto směru řádná a všestranná náprava!
Kéž by dobré knihy a časopisy české, jichžto máme hojnost, pronikly do nejširších vrstev našeho vlasteneckého čtenářstva, kéž by toto čtenářstvo české se zdesateronásobilo!
Jen národ čtenářů jest národ osvícený, vzdělaný, a takový národ nezahyne!
Kéž toto upřímné, srdečné slovo české v českých srdcích vzbudí vlasteneckou ozvěnu!
V Praze v měsíci prosinci 1885
Athenaeum, 3, 1885-1886, č. 3, 15.12.1885
Karolina Světlá. – Žofie Podlipská. – Eliška Krásnohorská. – Marie Červinková-Riegrová. – Renata Tyršová. – Jan Neruda. – Adolf Heyduk. – Jaroslav Vrchlický. – Jul.Zeyer. – Svatopluk Čech. – Alois Jirásek. – Frant.Herites. – Jan Lier. – Jakub Arbes. – Prof. Fr.Kott. – Fr.J.Zoubek. – Bohumil Adámek. – Pavel Albieri. – Jos.Braun. – Václav Beneš-Šumavský. – J.M.Černý. – Ot.Červinka. – Dr. Jar.Čelakovský. – Fr.Chalupa. – Fr.Dvorský. – Jos.V.Frič. – Irma Geisslerová. – Jan Herben. -Dr. Fr.V.Jeřábek. – Jiljí V.Jahn. – Prof. Karel Kučera. – Ot.Mokrý. – Em.Miřiovský. – A.E.Mužík. – Prof. E.Ig.Mejsnar. – Dr. Lad.Quis. – Prof.dr. Jan Řežábek. – Václav Řezníček. – Primus Sobotka. – Dr. Jos.Štolba. – Fr.A.Šubert. – Lad. Stroupežnický. – Antal Stašek. – Fr.Schwarz. – Fr.Táborský. – Jos.Wünsch. – Dr. Sigm.Winter. – JUC Fr.Zákrejs
