Do české historie se významným způsobem zapsala tzv. “hilsneriáda” (údajně rituální vražda Anežky Hrůzové Židem Leopoldem Hilsnerem v roce 1899), která na konci 19.století naplno ukázala silné protižidovské zaměření tehdejšího obyvatelstva u nás. Je však třeba připomenout, že antisemitismus nebyla žádná české specialita, byl rozšířen ve všech tehdejších evropských zemích, tu méně, tu více. Tomáš G.Masaryk, který apeloval na to, aby bylo zajištěno objektivní vyšetření případu bez protižidovské zaujatosti, se tehdy dočkal mimořádně sprostých odsudků a útoků. Lidé nemohli přijít Židům na jméno, což u Němců později neblaze vyústilo až do “konečného řešení židovské otázky” za druhé světové války.
Těsně před začátkem první světové války, v letech 1911-1913, pobouřil světovou veřejnost podobný případ v ukrajinském Kyjevě, který byl tehdy součástí carského Ruska.
Jednalo se o tzv. “Bejlisovu aféru”.
Případ začal 25.března 1911 (12.března podle starého ruského kalendáře) v Kyjevě, kde se ráno ztratil dvanáctiletý chlapec Andrej Juščinskij z rozvrácené rodiny, žák duchovní školy. Chlapcovo tělo bylo nalezeno 2.dubna 1911 v jeskyni na předměstí Kyjeva. Hlava i tělo mrtvoly vykazovaly rány, v jeskyni však nebylo stopy po krvi. Existovalo několik vyšetřovacích variant, jak k vraždě došlo, mj. i ta, která nakonec převládla, tj. že se jednalo o rituální vraždu (na těle bylo nalezeno velké množství bodných ran, zřejmě šídlem či dýkou, kdy ztráta krve byla tak značná, že mrtvola byla téměř bez krve – člen lékařské rady dospěl v dobrozdání k závěru, že hlavním účelem ran nebylo způsobit chlapci velké utrpení, nýbrž dosáhnout co možná největší ztráty krve). Následné politické a antisemitské tlaky vedly k obvinění a uvěznění sedmatřicetiletého Žida Mendela Bejlise, pracovníka místní cihelny.
Přestože se antisemitismus mezi lidmi od dob hilsneriády nijak neumenšil, objevilo se v českých zemích více odvážlivců než kdysi v době hilsneriády, kteří proti nespravedlivému, protižidovsky zaměřenému procesu v Rusku protestovali.
Nebyl to již jen Tomáš G.Masaryk – připojil se k němu vedle celé řady jiných i Alois Jirásek, který se ve svém díle věnoval také židovské komunitě a mj. ve druhém díle trilogie “Mezi proudy” jedinečným způsobem vylíčil nelidský protižidovský pogrom v Praze za vlády Václava IV., jeden z největších v českých dějinách.
Velkou roli určitě sehrál i mimořádný mezinárodní ohlas “Bejlisovy aféry”, o který se postarali vlivní židovští podnikatelé a politici. Svou roli jistě sehrála i Masarykova vystoupení v době hilsneriády, která byla stále v živé paměti.
A tak se v českém tisku dne 26.9.1913, kdy probíhalo hlavní soudní líčení, objevil výrazný apel s názvem “Jménem slovanské humanity!”, pod který se podepsali vedle T.G.Masaryka a Aloise Jiráska i mnozí další – např. K.M.Čapek-Chod, Viktor Dyk, Jan Herben, Marie Hübnerová, Václav Klofáč, Karel Kovařovic, Karel Kramář, Jaroslav Kvapil, J.S.Machar, Zdeněk Nejedlý, S.K.Neumann, Arne Novák, Jan Podlipný, Alois Rašín, Růžena Svobodová, Alois Svojsík, F.X.Šalda, Otokar Ševčík, B.Šmeral, Josef Štolba, F.A.Šubert atd.
Alois Jirásek se nebál postavit v tak citlivé věci vedle T.G.Masaryka, ač jinak neměli stejné politické názory a i v mnohém jiném se rozcházeli. Podpis a vydání takového prohlášení znamenalo skutečnou odvahu – všichni riskovali ztrátu přízně většinové společnosti zaměřené spíše protižidovsky (a Jirásek tehdy patřil mezi nejoblíbenější české spisovatele, riskoval tedy nejvíce!), ale – jak zažil sám T.G.Masaryk v době hilsneriády – hrozily jim i nenávistné útoky. Neměli bychom na toto odvážné vystoupení všech signatářů zapomenout.
A jak to dopadlo s obviněným Mendelem Bejlisem?
Po přečtení obžaloby na otázku, zda se cítí vinen, odpověděl:
“Ne! Jsem bývalý voják. Po celý svůj život jsem poctivě pracoval. Myslil jsem jen na svou rodinu, na manželku a děti. Byl jsem zatčen a jsem už dvacet šest měsíců držen ve vězení. Proč, nevím.”
Slouží ku cti tehdejšího ruského soudu, že nepodlehl antisemitským a politickým tlakům, a snažil se rozhodnout spravedlivě.
Dne 24.11.1913 vydal soud tento konečný rozsudek:
1. Obžalovaný Bejlis se osvobozuje.
2. Stát hradí soudní útraty.
3. Na civilní požadavek matky Juščinského nebere se zřetele.
4. O corpora delicti vydá soud vlastní prohlášení.
Ihned po vydání rozsudku Menahem Mendel Bejlis (1874-1934) se svou rodinou Kyjev opustil a nakonec se usadil v USA, podporován židovskými spolky a oslavován jako hrdina.
